Dnešní noc/ráno bych pojmenovala Nebeský mejdan.
Ale řeknu vám, normálně jsem ještě nezažila, aby když se blýskne, tak hned vteřinu po tom zahřmělo. A to byla fakt perda.
No, takže v noci jsem poslouchala ještě písničky, ale najednou přišla bouřka. Bylo dusno. Na bouřku tradičně vypínám mobil, abych se mohla zaposlouchat do té "přírodní" hudby.
Ještě jsem si vzpomněla na minulou bouřku. To jsem byla ve stavu polospánku, blýsklo se a zahřmělo a já otevřela oči a svět jsem měla rozmazaný. Ten blesk byl jako světelná ozvěna. Jako by to se mnou houpalo na moři. A před očima ta světelná ozvěna a pár rýsujicích se ksichtů navíc. Nebo, aspoň mi to tak připadalo. :D Dramatizuji to moc, bo píšu bez smajlíků.
No a tuhle noc.. zvláštní. Když bouřka odezněla, moc jsem přemýšlela. To když se vám myšlenky sami od sebe vtěrknou do hlavy. No, nakonec jsem ztrácela vědomí a o tom, jestli furt melu, jsem nevěděla. Už jsem se vkradla do snu, šla jsem v jakýmsi domě ke stolu s vázou, ale otočila jsem se a viděla jsem svůj pokoj. Dívala jsem se do pootevřených dveří ségřinýho pokoje. To jsem v tom snu kecala nesmysli typu "jak si člověk musí upevnit víru" a vzpomněla jsem si na znak na segřiné složce. Obrácený pentagram a v něm ta podobizna jeho. Vždyť víte. A nad jeho hlavou, mezi rohy bylo to číslo třikrát (2krát3=?). Pak jsem si vzpomněla na to, že jsem u ní v pokoji zahlédla malé zrcátko s rozbitým rohem. A to mě napadlo, že jí proto musí nějaké potvory otravovat. Je jasné, že mou mysl hned napadlo, že by mohli být v jejím pokoji. Tu myšlenku jsem zahnala a pak ji ignorovala. Ale ve snu jsem si na to taky vzpomněla a v ten okamžik se u dveří rychle mihl stín (kterého bych si ani jindy nevšimla, protože to byla taková černá šmouha, která reagovala na mé myšlenky).
V tu chvíli mi tělo připadalo těžké a.. no nevim, jak to popsat, ale cítila jsem něco, jako otupělost nebo prázdnotu (o.O*) a ja kdyby mnou někdo trochu třásl. V pravém uchu jsem jasně slyšela jakýsi "hrk hrk", něco jako když máte dřevěnou krabici a v ní prostě nějaká věc hrká, tak podobný zvuk. Cítila jsem, jak mám otevřenou pusu a jak něco nemůžu překousnout, nešlo to i když jsem se o to začala snažit. Pak jsem upadla asi chvíli v nevědomost, ale hned se to vrátilo, a mě to začalo tahat po posteli a krásně jsem viděla, jak se mi mění perspektiva, jak jsem se prostě "opravdu" pohybovala, i když jsem byla lehká jako pírko a přitom jsem se nemohla hýbat, nemohla jsem ten suchý vzduch překousnout. Dokonce jsem nemohla ani vyslovit v duchu "andílci", jenom jsem ze sebe v duchu vydala "an.." :D. To převyprávění zní hloupě.
Pak to začalo povolovat a já se vrátila na své místo. Byla jsem asi ztuhlá z té nehbynosti a chtěla zjistit, jestli se můžu hýbat a tak jsem se otočila na bok. A šlo to s neuvěřitelnou lehkostí. Přitom předtím jako by mě někdo držel za ruce a nebo jak kdybych cítila tlak jééžiš já nevim..
Myslela jsem na Lirčinu hlášku, která mě nakopla a oslovila "nikdo nemá nad tebou kontrolu tak moc, jako ty" (nebo něco v tom smyslu) ale v tom šoku jsem si to ráno říkala "někdy prostě nemáš tak velkou kontrolu". Je to absurdní. Samozřejmě, že potvory vám šuškají a ukazují iluze a já jsem tohle si pomyslela. Fuj. Stydím se.
Necítila jsem lásku, ale ani ne strach, cítila jsem prostě prázdnotu. Jenom nádoba čekající až ji někdo vyplní tím správným nápojem.
Astrál to nemohl být, protože jak mě to táhlo, tak mě to táhlo směrem k žebříku (mám dvojpostel) a u toho žebříku mám modrou menší židli a pod ní krabici. V tom "snu" tam nebyla.
:) Nemusím dodávat, že po tom jsem začala trapčit. Neřeknu jak ani raději :D. Ale chtěla jsem se něčím obrnit. Ve dne vám to přijde směšný.
Chci je vidět. Kakám na nějakou dualitu, která mi chce v tom vidění zabránit. Chci šířit světlo do prázdných i plných schránek od duší.. Tuž synku,
zduř a sumce v duši,
zmatená a odhodlaná maniačka
EDIT: Takže záhada vyřešena, byl to tranz :D :D *moc se smějuuu :DD* Ale co čekat, když mě to přepadne zničehonic, kor když jsem měla takové ututlané myšlenky? :) Takže příště.. :D
Žádné komentáře:
Okomentovat