volná metamorfóza

 Na téma tohoto pěkného videa

hudba

Před pár dny se mě maminka ptala, jestli si někdy za něco odpouštím. Já bych tu otázku teď přepsala na „za co si nejčastěji odpouštím“. Protože moje odpověď byla za to, že jsem k sobě přísná a máti prý vůbec nepřišlo, že bych byla, což mě nakoplo přemýšlet. Protože já si myslím, že jsem na sebe přísná každý den. Tedy takhle to vypadá na první pohled. Ale když jsem teda o tom zapřemýšlela, tak jsem zjistila, že si tak připadám, protože jsem se nepochopila. Dělám věci, které nefungují, a kvůli tomu si pak říkám, no tak nejde to, ale ono to půjde příště. Nebo ono to chce čas. Dělám konstantní tlak. 

Věta „ono to chce čas“ mívá většinou dva významy. Když na sebe tlačím, tak je to výzva a když už je ta výzva přešlá tak je to uklidnění, zpomalení. 

Teď  jsem u toho zpomalení. Protože vše má svůj čas. Ať už se mi to líbí nebo ne. Vždycky přemýšlím o tom, jak je všechno možné. Jak všechno půjde. Zároveň ale tu jsou limity - ale ty emoční. 

Takže kolikrát jsem si říkala nějaké věci, vše je možné, tak častěji pak zapomínám to všechno zase naopak popřít. 

Protože v té větě „všechno je možné“ je zároveň jakýsi tlak. Takže pak znova se vyladit a převrátit se k tomu - „ne všechno jde podle tebe“. I když to třeba není definitivní pravda. I když tomu 1000% nevěřím. Ale na nějakou dobu mě to zase vyrovná. To byl takový příklad. A váže se to k tomu videu na hoře, protože Bára o tom taky vykládá. A popsala to tak, že jsem si uvědomila, v kterých věcech jsem to nevědomky dělala. Takže takové pěkné sebereflexovávání.