Vytvoření světa

hudba ♪

Přišel čas na to vytvářet si svůj prostor. Malovat si kolem sebe své další kroky, další pohyby. Bez žádného tlachání. Dávat přednost nekompromisně sobě a svým záležitostem. Tím se realita kolem zhmotňuje. Protože ty vaše záležitosti nejsou brány na lehkou váhu. Čím více si jich budeš vážit, tím více budou brány ostatními vážně. Je to jednoduché. Nemají na vybranou, pokud se tak rozhodneš. Za prvé protože nikdo nemá co kecat do toho, co děláš. Za druhé protože ty jim to ani nedovolíš. Poněvadž celý život se ti někdo něco snaží vnutit a něco ti dokola nedovoluje (předpokládám). Ale toho už bylo dost, ne?

Protože tohle je nyní ta nejcennější věc, co bys mohl dělat, nelze v tomhle dělat kompromisy. 

Je čas na hrdost. Na ostrou energii. Na skrytou jemnost pod ní. Uvědomění, co všechno si zasloužíš.

Člověk je tvořitel. Jeho kreativita je jeho druhé jméno a musí toho dnes využít. Musí na tom makat! 

Toho je tolik, co člověk dokáže, už teď, a to ani sama nevím, kam až může sám dojít. Věci, které jdou mimo mou vlastní představivost. 

Je tu jedna věc, kterou si člověk musí vzít k srdci, pokud se chce mít tak, jak chce. Je mi jedno, že je to těžké, zvládla jsem to já, tak to zvládne každý. Pokud se člověk soustředí na tu špínu, určitě nedojde daleko. To je nám jasné, že? Je třeba se odstřihnout od toho návalu veškerých sraček, na čem jede jen mysl, a je nutno se soustředit na tu lepší část.  Je nutno to udělat nuceně. Rozhodnout se pro sebe!

Ta lepší část zahrnuje sebelásku. Tím bych nejspíš začala. Protože sebevědomí je základem. Sebelásku nafouknout do nepředstavitelných rozměrů. Potom vše půjde postupně pomalinku líp a líp. A svět se začne více otevírat a rozjasňovat. Já fakt zdůrazňuju a žádám, abyste přestali sledovat všechny sračky a to se vším všudy. Je to potřeba. Nesledujte to. Nestojí to za to. Nestojí to za to a jediné co to dělá, je to, že to zabírá čas, který teď můžete věnovat k rozvíjení vašeho potenciálu. Ten už je nastartovaný a v plné ráži, jen čeká na signál. 

Já vlastně už žiji v tom světě, který jsem si vysnila. Jsem opravdu šťastná, jak jsem nikdy snad nebyla - můj sen zněl - dělat to, co mě baví a dělat to dlouhodobě a navždy. Navždy navždy. Jediné, s čím se mohu teď zaobírat, jsou ty menší detaily, které se potřebují ještě vybrousit. A vše ostatní, co mi brání, je špína. Je potřeba být rázný a špínu nazývat pravým jménem. Špííínou.

:D

Před pár měsíci jsme se bavili s někým na téma „Ať už by to bylo cokoliv, co bys dělala, kdybys mohla dělat co budeš chtít?“ (bez tohoto systému, bez potřeby chodit do práce, vydělávat dukáty blabla), tak jsem odpověděla, že bych chtěla rozvíjet šišinku mozkovou a mozek otevřít z těch 3% (nebo kolik to teď máme) na 1000%. A tím bych se postupně zabývala. 

Na tomhle jsem začala pracovat, jenže jsem zapomněla dodat spoustu těch vedlejších bezvadných aktivit k tomu. Jako je.... nadechnutí se čerstvého vzduchu. Protahování těla a ten pocit uvolnění. Poslouchaní ticha v tom klidu. Melodie z té fantastické hudby. Tanec při ní. Vymýšlení bláznivých příběhů. Soustředěnost na linky, které se kreslí jakoby nic. Chuť vody ochucenou himalájskou solí. Oživení všech smyslů, když jde cítit ten ledový vzduch a ledová voda. Smích a radost. Smích, radost, nadšení a uličnictví. 

Pocit mohutnosti po tréninku těla. Chuť žít. Hrdost. 

Hrdost na to, že to, jak žiju přispívá k tomu nejlepšímu dobru a kreslí lepší budoucnost. Stejně tak přítomnost. 

Takže žádné tlachání, a jdeme na věc!