NHo fHaktH
Takže asi takhle → A sen se stane skutečností. Konec. The End nového začátku. .. :D Teda blbost, kdyby to byl konec začátku, tak by byl pro mě výsledek (jak to říct jen v tom neutrálním slova smyslu?) ne špatný, ale.. dávající naději a nápad v jinou možnost a rozhodnutí se. Protože svět je velikey. :D
Si pište, si teho ještě užiju. Ale k věci :D už po druhé používám v druhém článku slovo "k věci" protože na začátku jsem dycky ukecaná.
Takže k té věci.
Ani sa nenazdáme a už ho tu máme, ten den na ktorý tu každý den čakáme. (Přímo do slovenštiny to převádět nebudu. Pardon, ale jejich pravopis přímo neviem xD)
Už delší dobu jsem přemýšlela, že bych se přihlásila do ZUŠ. Přemýšlela jsem o tom aj před rokem, když jsme navštívily tu pohádkovou budovu (jak pro koho) s kamarádkou, již zaujala též hraní na kytaru jako mě. Když jsme hledali někoho, kdo by nám řekl co a jak a jestli vůbec vůbec, kolem nás prošel myšlenkami u zkoušek ředitel školky. Sakra, to mi nikdo nemohl se uráčit oznámit, že píšu kurzívou, nebo či co? A - no byl myšlenkami u zkoušek, protože jsme tam přišly na myslím, že příjmací tytok a závěrečné totok, prostě zkoušky na konci roku tak, jak maj' být.
Zeptali jsme se ho na tu kytaru, že bychom se chtěli přihlásit.
On zapřemýšlel a začal: "No, máme plno a vy vypadáte na ty, které to za chvíly přestane bavit, ale já si Vás zapíšu a jestli Vám do příštích dnů přijde přihláška/list/prostě kus papejru (už si to přesně nepamatuji) od ZUŠ, tak Vás bereme," zapsal naše jména a šel dál. :D
Nic mi nedošlo. No měli plno, prostě se nezadařilo. Uběhl rok a mámu napadla konzervatoř. Protože jsem to jen tak bokem zmínila. Vlastně to byla vůbec plující myšlenka někde v oceánu a né v ČR, protože talentovky, ty neznámé slova typu kandence, tož.. no to prostě nejde.
A k tomu musíte na konzervatoř mít aspoň dvě léta ZUŠ a talent. Prý. :D
Uběhl rok a začali jsme pátrat po ZUŠ. Máma po mně chtěla ať se ptám všude možně. -_- Já a zeptat se někoho, s mou vysokou ctižádostí, ano. :D
Ale já jsem hlavně chtěla jít někam do ZUŠ, abych se naučila správně techniku, nebo aspoň ty noty a odvyknout si od zlozvyků a naučit se dobrozvyky. I stalo se, že jsme dokonce byli až kdesyv Kromě mřížu a já si vzpomněla na jakousi ulici jánského (vlastně jsem myslela, že takhle se jmenuje jakási škola) tak jsme hledali v mapce a našli ji kousek od hl. náměstí.
Když jsme do té malé, vcelku opuštěné ulice vstoupili a procházeli tamo, připadala jsem si jak ve starém filmu, protože tam z oken šel slyšet klarinet, klavír, trumpeta.. no prostě mazec. Třeba to bylo déža vů o_o z minulého života. Nebo z filmu taky. :D :D
V té škole jsme jen procházeli xD neptejte se mě proč jsme za někým nezašli, ale prostě kancelář ředitelky nevydávala žádné lidské zvuky a u zástupce ředitele někdo jednal a tak máma sebrala sebrala (vnímáte chybu v Matrixu)
všech svých pět švestek se slovy: "Kdoví jak dlouho tam budou, zavolám Ivě, škoda že na ňu nemám číslo."
Dali jsme si zmrzku (já už druhou ale neposrala jsem se jak máma prorokovala) a jeli.
Mimochodem, to jsme šli ještě se fotit teda zase má maličkost, na občanku. :D PaneBože, ten děda mi do toho furt kecal: "Ale nemůžeš se mi tam tak pořád vrtět. Ona se tam furt vrtí a trochu se usměj, ale ne tak moc, nó tak to stačí, jak mám bláblá," chtěla jsem myslet na matiku, ale místo toho jsem se mu smála. To dělá každý. Ještě že jsem tam nedostala záchvat smíchu, jak kámoška. Mimochodem, s kámoškou (nikoliv kamarádkou viz. výš) je to zase v pldeli. Ale to jen tak na okraj, přece nemusíte znát všechny detaily z mého intimního života xDD ♥ hell yeah.
Dnes se to stalo. Včera máma se stavila ještě ve Zdounecké ZUŠce, a pokecala si tam trochu s ředitelem. Tentokrát pro změnu říkal, že mají plno :D (překvapivě), ale - že máme zítra(dnes) přijít, neboť zítra je tam učitelka na kytaru.
Tak jsme tam zítra šly, já vyklepaná ještě když jsem čekala, tak jsem nutila kamarájdu (bychom ty přátelé odlišili něčím :D) aby se mnou hrála piškvorky (nebo spíš ona mě) a já si myslela (i máma), že mě tam bude zkoušet a kdesi cosi. Prdlajs. Přišly jsme, zaklepali jsme, pokecali jsme, zavřeli jsme, zvítězili jsme. Tečka (a křečka jsem ještě nikomu neposlala a ještě k tomu poštou v obálce -_- no koho by to napadlo?).
Budu tam chodit! Dicki za štrnást dní. teda příští týden a týden po přštím týdnu po sobě, aby se to vyrovnalo, protože máma má týden po příštím dni ranní, tak aby pro mne mohla jezdit.
Chachá! :D Od pěti. Ve štvrtek. Víte co je vtipné? Že ve čtvrtek zrovna máme hudebku (dnes nám odpadla a minulý týden taky D:
Ty Franto! :DDDD Mě klepne.
A tady to máte, holoto. Cvičit, cvičti, cvičit vaše tvořitelské schopnosti a vyjde vám todlencto.
Za ten optimismus to stojí xD
Já sem blbá.
sBohem.
A když už jsme u toho Boha, tak díky Bože, ale to není to hlavní co jsem Ti a Vám chtěla říct. Dnes jsem si udělala chvilku na děkování a vůbec takové ty sentimentální stavy, četla jsem další část Hovorů s Bohem a jako vždy mě to dojímalo a souhlasila jsem s obsahem, s tou pravdou. Akorát u jednoho jsem se pozastavila, čemuž jsem nerozuměla bylo to, že největším zlem je to, že říkáte, že zlo neexistuje. Ale ono to pak sedělo. Protože jsem vším. A je to, jako bych říkala, že část mého já neexistuje.
A víte co ještě? .. :D Tak já si stěžuju a zatěžuju hlavu tím, že jsem egocentrik a von mi ten Franta řekne, že nejvíce milující člověk je egocentrik :D Tož to posral. Nikdy by mě nenapadlo, že bych moje slova, které jsem řekla před rokem, a to jest, že jsem hrdá na to, že mám vysoké ego, někdy znovu převzala z minulosti do aktuálnosti. Ale, opět, to chápu, ale přeciš mě to trochu.. :D bo já furt mluvím o sobě a někdy mi to příjde trapný už :D hlavně na konverzacích na netu, skypu apod. (ocq a fb nemám xD)
Ten Bůh je zlato.
Ale to později až vám jednou budu vykládat, jak se tvořitelské schopnosti zase vydařili, v souvislosti s tou knihou.
Tuž zduř.
Juhů, bude knížka! ^___^ :D
OdpovědětVymazat