Ne málo MOC tenhletendletenc den.

Každopádově :D

---

Lidi! Facebook je nebezpečný! xDDD Dneska se na nás přišla ředitelka podívat se slovy: "Se musím podívat, jak jste se změnily, protože ty fotky na fejsbuku jsou teda.." xDD nevím co přesně ještě dodala, ale mě to teda naprosto zabilo xDDD

Po našem šoku nasadila ani ne zcela tak omluvný výraz, jakožto spíše nevinný: "No, nejste jediní, kdo tam šmejdí. A klidně se podělím i s kolegy," OMg! xD Ona si přece mohla číst i zprávy, které tam máme napsané a že to jsou teda kraviny. Já tam toho moc ze soukromí teda nepsala, psala jsem tam spíš jen o Muse a házela jejich videa a popřípadě nějaké kraviny ve smyslu "°_°, klepne mi, ty držko drž držku xD, nesnáším učitelky" xDDD ale teď si děcka aspoň dávají pozor, já už nemusím. :D I když mě lákalo tam se znova přihlásit a najít tam našu paní ředitelku xD Bo když ona štubuje, tak já můžu taky jako. xD

No, jsem z toho hotová a vypsat jsem se musela xD

Zítra máme hudebku :3 Matrix to udělal po mém, protože jednak máme zítra hudebku a jednak máme v pátek tělocvik! xD A to znamená, že ho nemáme hned na pondělí, což to by nechtěl každý.

Jinak - zítra se asi zeptám na zušku mého oblíbeného učitele :D (koho taky v oblíbených nemám, že jo) I když, v poslední době jsme se nemuseli :D, teď jsme se na to s mámou domluvili.. jinak řekla bych víc, ale to by bylo vlastně zbytečné a nikoho by to nezajímalo.

Máma totiž dostala geniální nápad.

Že by mě teď vzaly na zušku a kdybych měla čtyři roky a chodila tam zatímco bych měla i třeba tři roky učňák (nebo co xDDDD), mohla bych se na to ehm konzervatoř... hele no nic xD To, že bych chtěla jít na konzevatoř, tak to jste jakože přehlídli a nevíte o tom.

Ano, /šéfe,/ chci. Co je vlastně na tom? Problém je v tom, že je ostuda, že na konzervatoř ani nemám vyhovující známky, ale přesto tam chci. Bo mám průměr 2.00 v obou pololetích.

Proto je mi trapné se o tom někde zmiňovat. Taky - u takových podmínek, jaké kladou na přijímacích zkouškách v té konzervatoři, se cítím tak trochu jako Alenka v říši divů. Spíš víc :D Etudy? Kadence? Co to je? :D :D

Tady je má vysněná školka.

Hele... ano je to jen má říše snů, nic víc se nebude dít.

Ale já jsem strašně vybíravá. Škola totiž žáky připravuje na takové povolání, které budou sloužit Matrixu. No, možná si jen představuji, že práce člověka má bavit a naplňovat, jinak to stojí za prd. Ale každopádně to, čemu se říká život, jsme my. A já? Vždyť já si mám kua vědomě vybrat školu. A mám to udělat teď. Nadcházející dny.

Mimochodem, nevíte za co se tu sakra obhajuji? :D

Spíš se chci přesvědčit. Čili přesvědčit i Vás k obzoru mému. Škoda je v tom, že já se prostě nemůžu rozhodnout.

Škola Matrix šrocení - nebo neznámá budoucnost, jejíž minulost (tudíž přítomnost) bude plné tvořivé vědomé energie? Že život jako bude řídit mé Vyšší já?

To je velké dilema :D Protože když se vyprdnu na školu, nemám zajištění v tom životě :D a taky nevím jestli po té duchovní cestě správně budu šlapat. Protože jinak poťapkám někam do pryč.

Každopádově jsem se přišla sem bavit (taky zakoušet vlastní já, které ale nepoznám, než zakusím druhou stranu - chachá, to mám z Hovory s Bohem!! :D). Co jiného, když nic jiného mě ani nebaví? :D :D

Odkdy se ve mě berou tyhle řeči?

Proč mám tolik otázek? :D Dokud je na co se ptát, nemusím se smrti bát, ta příjde až poleví nadšení z toho, že jsme tady na Zemi. (T.K. :D)*

Hele, já na to už přišla. Záleží na tom, co chcete být. :D Ne, spíš tím čím jste. NO JO! Hele.

Ukázat tím, čím jsem. Ty vole blik.

Ale když už jsme u toho zakoušení svého já, nebo toho Boha, kterého máte uvnitř, či jak tomu chcete říkat - možná taky Vyšší Já. Nevim :D Každop**opádně v Hovorech s Bohem to tam tak krásně napsal, až mě to zdojalo. :D

"Dokonalá láska je pro city tím, čím je bílá barva ve vztahu k ostatním barvám. Mnoho lidí si myslí, že bílá je nepřítomností barvy. Tak tomu není. Bílá obsahuje všechny barvy. Je všemi existujícími barvami.

Právě tak láska není nepřítomnosti emocí (nenávisti, hněvu, chtíče, žárlivosti, chamtivosti), je souhrnem všech emocí. Láska je vším.

Aby duše mohla zakusit lásku, musí zakusit všechny lidské pocity.

Jak mohu mít soucit s tím, čemu nerozumím ? Jak mohu druhému odpustit něco, co jsem nikdy nepoznal v sobě? V tom vidíme jednoduchost i nesmírnou nádheru cesty duše. Konečně si uvědomujeme, jaký má duše cíl:

Cílem lidské duše je zakusit všechno - aby se stala vším."

A teď to hlavní:

"Vy lidé nemůžete vytvořit nic - ani myšlenku, ani předmět, ani událost - co by se vymykalo Božímu plánu. Neboť součástí Božího plánu je, abyste tvořili všechno, co chcete. V této svobodě spočívá vaše poznání Boha jako Boha - a pro takové poznání jsem vás stvořil. Proto jsem stvořil život.

Zlo je to, čemu říkáte zlo.

! A dokonce i to miluji, neboť jedině skrze to, čemu říkáte zlo, můžete poznat dobro; jedině skrze to, čemu říkáte práce ďábla, můžete poznat a vykonávat práci Boží. Nedávám přednost horkému před studeným, vysokému před nízkým, pravému před levým. To vše je relativní. Všechno je součástí toho, co je. !

"Dobro" nemiluji více, než miluji "zlo". Hitler odešel do nebe. Až to pochopíte, porozumíte Bohu."

Tohle jsou velice hluboce rozvedené řádky. Nevím, zda-li to z těchle pár řádků pochopíte, nebo přesněji řečeno pochopíte myšlenku, kterou mám na mysli (či na srdci xD). Vykřičník jsem tam hodila před to, co jsem měla na mysli. :D Puntičkář. Je to rozšířené téma. V té knize je shrnuto vše, co jsem díky duchovních zájmů podrobně přečetla a naštudovala za ten třičtvrtní rok. Je to nesmírně- prostě božská kniha. Proto ji budu všude propagovat a zanedlouho si koupím i knihu v knižní podobě :D, protože do tohohle se prostě peníze poctivě hodit musejí - i když je to teď čtu načerno po internetu. Nebojte, koupím si to, a to i z toho důvodu, že na internetu se čte nepříjemně.

Ale zpět k věci. Ono asi ale nejde milovat i to, jak říkal v té knize, co považujeme za špatné. To mě teď tuhle dobu tiká v hlavě.

:D Ja su pako, ono se přece musí hodně dřít, abych tu něco dokázala, jak mnozí říkají. Spíš, abych, jak už bylo řečeno, ukázala, čím jsem.

Divím se, kam až jsem se to dostala a vcelku jsem se v tom zamotala.

Jde prostě o to, mít odblokovaný mozek, probudit tvůrčí schopnosti a zakoušet své já :D

Tohle téma se mě dotýká, tohle řeším asi nejčastěji a škola mi to ztěžuje. Teda jen něčím.

V poslední době, kdy hodně děkuji v duchu za kdejakou maličkost, která mě potěší a u které si vzpomenu, že se zaslouží se za ní poděkovat, se mi daří. Třeba ten tělocvik v pátek a zítra hudebka, tak jak jsem si přála - a děkuji :) málokdy mi to tak krásně vyjde.

I za tu ředitejnu děkuji :) Sakra (co z tohohle článku vyleze?) né, ja jsem si ji opravdu oblíbila. Když nás přišla přivítat (a to jsem si myslela, že ji uvidíme se třídou až zítra při češtině), tak jsem se usmívala od ucha k uchu :D Šlo to samo od sebe :D :D Musela jsem se ale krotit, jinak by mi selhala držka x_x jo a za to taky děkuju. Moooc :D Dyž mě to děkování baví. Když už jste totiž v tom kruhu, nějak se vám to zalíbí, to znáte šak. Ohh :D :D

Kdyby si tohle četly mí někteří spolužáci, poranila by je mrtvice. Tak ať slouží :D

Začíná mi pěkně hrabat, což znamená, že mám končit.

Tož zduřtobuřto :D :D

(tenhle článek je totální kolaps celého blogu)

---

*věty či slova, na které odkazuji na nějakou stránku, jsou proto, protože to vlastně ani mé věty nejsou :D a přišlo mi dobré a vhodné, tyhle zajímavé nápady přímo napsat a hodit do nich odkaz přímo na autora nápadu :D :D myslím, že tak se na mě autor nemá na co zlobit a je to dobrá propagace. (to hlavně u toho druhého odkazu)

- myslím, že takovéhle maličkosti by se na blogu neměli brát jako maličkosti :D :D :D

Teď ne blogový, ale mozkový kolaps (nebo či co) a autorův.

P.S. Všimla jsem si, že mám v každém měsíci krásný počet lichých článků :D 3,7,5,11,1 xDDD