List dopad a je listopad

Už delší dobu jsem chtěla zařídit takový menší deníček, kde budu psát každodenní novinky, ať už jde třeba jen o pocit, o který se chcu podělit... Ale nikdy se mi do toho nechtělo. A taky by to většinou bylo něco z práce, a na to vzpomínku nemusím mít i na blogu. I když to není tak hrozný, jednou bych tady mohla říct něco o mistrovi, který velmi pěkně povídal o cestování po světě.. No neva. (Jinak inteligentnější název článku mě nenapadl, to je totiž u mě věčný problém)

10.11

Minulý víkend se stalo něco neobvyklého. Máme jednoho kocoura, o kterým nikdo neví, z kama je, ale chodí k nám a je plachý, takže se k nám nepřiblíží. A jo, nemá jedno oko. Nebo si to myslím aspoň, protože ho má zarudlé a vypadá to, jakoby to měl vydláblé, ale stréc říkal, že ho má jen podrápaný nebo prostě nějak jen napuchlý. Takže je takový... rebel.
Ale chodí k nám odjakživa a já měla za to, že je to ten kocour, od kterého mám fotku, když byl malý, ale ty fleky na něj nesedí (je bílej s pár flekama).
Minulý víkend jsem šla pod pergolu a tam byl stréc a hladil jakousi kočku. Ten obraz mi byl cizí, protože všechny kočky jsou buď černobílé nebo bilo mourovaté, ale tahle byla světle mourovatě bílá a ještě k tomu pořádně huňatá a velká a on to byl ten kocour! Nikdy jsem se k němu nemohla přiblížit ani na dva metry a když jsem to zkoušela tak většinou, když jsem se pohnula, zdrhl. A tak se ptám stréca, jak to dokázal a on že no já

nic, já tu jen seděl a on tam opodál a zničehonic se zvedl a přišel k mojí noze. Tož to čumim teda. Tak jsem toho využila a pořádně se s ním pomazlila. Protože je mi jasné, že taková šance je jednou za život u takového kocoura.

---

11.11

Přeložila jsem jeden text u písně, který je mi blízký a sympatický a vypadá jako by byl běžný obsah tohoto blogu, ale ve skutečnosti patří k písni, která je jakože fakt... eňo ňuňo. Je povznášející a srdci opravdu blízká. Přeložila jsem to na yt kvůli tomu, aby si to mohla přečíst máti, jenže jsem to poslala autorovi, a on furt nic kurde. Ten text poukazuje na jednu ze základních moudrostí světa. A k tomu se pojí i jeden příběh, kdy klasicky nešťastný král, který sice byl bohatý a měl celé království, ale přesto se ptal nějakého chudáka, ať mu poví, jak to dělá, že je spokojený a že chce být jako on. Vandrák mu na to řekl, že na to má odpověď, která stojí víc, než celé jeho království, tak proto mu to dá darem. A dal mu prsten, kde bylo napsaný „I toto pomine“ a řekl mu, že pokaždé, když ho nějaká situace nějak vyburcuje, ať se podívá na ten prsten a uvědomí si, že i tato věc jednou odejde a později na ní nebude záležet, ať už se tváří jakkoliv důležitě. Poukazuje na to, že žádná hmotná věc nemá moc velkou hodnotu a že vše je nestálé. A je to ... osvobozující ᄀvᄀ. To taky říkal autor textu. Že mu terapeut řekl něco jako: Věc, která je nejvíc osvobozující, je zjištění, že všechno jednou pomine. Tak o tom zapřemýšlel a napsal píseň a je to pro něj něco jako mantra.

Vše pomine

- nakonec - zcela jistě - určitě
Vše pomine
Vše pomine
(všechno, všechno, všechno odejde)

Jako ráno co přichází po noci, jako léto vymění jaro
Jako plod zraje zatímco květ usychá,
vše si musí projít utrpením

Nepodléhám světu a zhluboka se nadechnu,
vdechnu ten horký vzduch, který plní mé plíce
to mluví za vše, tak dlouhý, bolestivý, nezáživný

Dny, kdy jsem chtěl utéct ode všeho a stal se otupělý, tu byly

Každý den se modlím (každý den se modlím)
abych se stal o něco lepším zodpovědným člověkem
A každý den tu zůstávám (každý den tu zůstávám)
protože lidé a bolest ti všichni ke konci zmizí

Chceš-li být odolný, musíš se postavit větru
protože ve snech, nic netrvá věčně
Místo těch mlživých slov: "buď silný"
místo těch lží jako: "každý je stejný"

Doufej, že tahle vichřice jednou pomine stejně jako všechny ostatní

Vše pomine
(všechno, všechno, všechno odejde)

Už prší
Prší
Všechno
jednou pomine

Update: Tak po tom, co jsem tohle napsala, jsem tam upravila pár slov a poslal to znova a autorka si toho asi jen nevšimla tak už ty titulky zveřejnila. Jupíjájej.

13.11

Zhruba poslední tři dny je velmi hustá mlha a já jsem takový nadšenec přesně na tohle listopadové počasí, i když jezdím autem, i když vidím velký prd. Maximálně takový prd, který udělá auto předemnou. No a už třetí den se snažím zprovoznit foťák, protože mi pěkně dráždí nervy a vybíjí se, respektive baterky nefungují a jsou k ničemu. Mám nabíječku na baterky, protože foťák je na klasický tužkový baterky, čehož já si nevšimla při koupi a kvůli tomuhle detailu teď trpím. Asi ty baterky nemají takovou životnost, když už se zase nabijí v té nabíječce. Doporučovalo se používat baterky stejné značky té nabíječky, ale když jsem tohle říkala kolegovi v práci, tak říkal, že je to jen „obchodní trik“, tak sem si řekla, že i to je možný :D.
I když foťák celkově fotí dobře, záleží na tom, jak ho použiju já. Největší sranda bylo focení krabů (kteří jsou btw mega roztomilý), to sem mohla být ráda, že mi ten foťák nespadl do vody, a focení... světel.. dejme tomu (tohle berte z rezervou^^). Jelikož já nic jiného s tím foťákem neumím.

(to poslední mimochodem netuším jak sem dokázala.... ale považuju to za.. umělecký styl)

Jenže průser je, že i když jsem ty baterky koupila úplně nové, tak vydrželi na velmi krátkou dobu. V příručce foťáku bylo napsané, že vydrží baterky asi na 280 fotek (he?...) a taky záleží na tom, jestli používám blesk nebo ne. To bylo zrovna před dovolenou, tak jsem si nakoupila asi čtyři páry baterek, abych aspoň něco vyfotila, až pak mi na té dovolené jedna spolu... spoludovolenkářka? :D řekla, že má taky foťák (vymakanější) s klasickými baterkami a že to pořešila nabíječkou na baterky. (což mi pořád přijde vtipný... nabíječka na baterky).
Tak jsem to považovala za geniální nápad, jenže jsem nepočítala s tím, že baterky se i tak rychle opotřebují a postupně budou ztrácet životnost (jako počítala jsem s tím, že za nějakou dobu budou nepoužitelné, ale že až za tak krátkou dobu -_-) Takže mám teď asi třicet párů baterek a když do foťáku vložím ty čerstvě nabité, tak se mi foťák zapne, hlásí „vybité baterie“ a zase se vypne. Ale nevím jestli je to na reklamaci když to v té příručce říkali, že baterka je tak na nic. Takže mlhu tak či tak musím fotil na mobil. A víte za co to stojí? Za velký kulový. (viz první foto - ta nesouměrnost v té fotce byla naprosto mým záměrem. To je umělecký záměr. Vůbec jsem nespěchala, protože fotit v mlze, někde na vedlejší cestě, přece nikoho nepřekvapí.)

17.11
Muse jsou v květnu v Praze, a já se musím rozhodnout co nejdřív, který místo a s kým tam pojedu. Muse vydali v listdopadu nový album jupíjájej!
A asi se mi líbí víc než ty dva předchozí, viděla jsem 'menší' rozhovor s něma a Matt říkal, že se snažil zaměřit i na to, že jak texty písně tak samotné melodie, vymanit se z těch temnějších a pochmurnějších k veselejším. Proto možná Propaganda nebo Get up and Fight a Pressure.
Každopádně všechny písně do jedné jsou excelentní a jiné. Například Break it To Me zní jakoby to byla Adema a říkala jsem si, jak je možný, že takový styl slyším od Muse. Prostě super. I když mi trochu připomněla Supermassive Blackhole.

Čím samozřejmě nikdy Matt nezklamal, jsou texty písní. A čím jsem starší (uu) tak tím víc si uvědomuji u starých písniček, jaké perly vždycky psal. Vždycky to bylo v podstatě proti tomu samému. Proti "temné straně" a proti systému atd. tedy něco na mě. A to jsem pořádně nikdy nevěděla, že je to až tak horký, až jak jsem je zpětně poslouchala, tak si uvědomila, jak jsou ty texty hluboký. Vlastně oni mají celý jedno album pojmenovaný „HAARP“
Třeba u písně Micro cuts by mě nenapadlo dřív, ke komu a o čem mluví. Písně jako MK Ultra, Uprising, Invincible, no a prostě zbytek alb co mají tak jsou všechno o tomhle. Matt to dokonce zmínil, popisovali, jak vznikala každá píseň z nového alba a u The Dark side říkal, že to může být pojato jakkoliv, třeba vymanění se z klamů nebo matrixu (to vyloženě řekl, tak jsem hleděla) ale přišlo mi, že to nechtěl říct takhle napřímo, protože je to.. citlivý téma? Nebo to není téma, který bych asi probírala někde na veřejnosti, takže chápu.
Taky, když se podíváte na jejich nejnovější videa k těm písním, tak jako Thought Contagion už podle názvu mluví za vše. Lidi jsou snadno ovlivněny vším možným, co je kolem nich, stačí jen, když u něho nějaký člověk stojí. „Byl jsi nahlodán pravým věřícím, byl jsi nahlodán falešnými předsudky někoho jiného". A v Pressure jsou zase malé potvory, také ty chuchvalce, které sají z lidí energii (i když tady to bylo znázorněno trochu... dramatičtěji). Tady se lidi změnili v ty "upíry", kteří byli nakaženi, a kteří nepřirozeně tančili v Thought Contagion (ten tanec tam má taky význam podle mě).

Jsem ráda, že taká skupina je pořád stejná a i když se mění nějakým směrem, tak pořád si stojí za svým a mění se jen k lepšímu. Páč celá ta... "hudební zábava" je prošpikovaná něčím, co tu fakt nechceme, a vědět aspoň o jedné skupině, která se drží na vysokém stupínku a má v textech tohle:

"Nejlepší, máš na to, být nejlepší
Máš na to, změnit svět
A využít tuto šanci, aby tě poslouchali
Teď máš možnost"

Víte k čemu směrovat.