sobota 12. ledna 2019

Transformace ze psa na kočku

Zdáli se mi 4 sny, o kterých si myslím, že spolu souvisí a podle nápisu už asi tušíte, o čem budou.

18.8.2017
Byla jsem v nějaké zoo, kde chovali postižené zvířata. Takže třeba tam byl lev, který měl dvě hlavy atd.
Z nějakého důvodu jsem musela odjet z města. A já jsem v té zoo měla psa. Světlejšího zlatého retrívra a měl jakoby dvě těla, které měla... jednu hlavu. Těžko se to popisuje, protože jednou jsem ho viděla s dvěma těly a někdy ani ne.
Ale asi to není ani tak důležité, protože důležitější bylo, že jsem s tím psem měla strašně velké pouto. Nebyl to obyčejný vztah, který lidi mají se svými mazlíčky. Cítila jsem, že mi rozumí. Prostě to byl pro mě jediný pes na světě, nevím co to jako bylo (a byl to taky strašně hodný pes - teda spíš to byla fena). Někdy jsem v tom snu toho psa měla na vodítku a byla s ním... vlastně většinu času. A já musela z města, ale pes musel zůstat v zoo, což pro mě bylo... strašně těžké. Ale prostě jsem ho tam musela nechat. V jeho kleci (teda bylo to výběh normálně jak v zoo) jsem se s ním loučila a pořád jsem nechtěla odejít... Byla jsem tam dlouho. Celou tu dobu, jak jsem se loučila, tak jsem úplně brutálně brečela. Prostě jak nikdy. A rozhodně ne nikdy takhle kvůli psovi... a bylo to hodně smutný. Hooodně... hodně smutný. Trvalo mi dlouho než jsem odešla.

10.9.2017
Sen o vlcích. Měla jsem jít z vedlejší obce do mé vesnice po cestě na kopci. Na levé straně té cesty na poli vedla zatáčka jako zkratka do vesnice (v reálu tam není) a když jsem tam šla, tak zdálky jsem viděla, že u té cesty stáli čtyři vlci. Vzdálení pravidelně od sebe a jen na mě zírali. Každý vlk měl kolem sebe rozestavěnou klec. Ale byly tam jenom tyče bez mříží, jako základ té klece. Jak jsem je viděla, tak jsem se obrátila zpět (bála jsem se).
Nakonec jsem se dostala autobusem na křižovatku, kde jsem šla s ještě pár lidmi pěšky, ale pořád jsem se bála vlků, aby se někde neobjevili.
chtěla jsem jít zkratkou... jenže tam byli oni.
.. a nebyli v kleci. Jak minule ve snu byla zvířata (ten pes) v zoo v kleci, ale tady už nebyly.

11. 10. 2018
Dělo se to na hřišti za vesnicí, měl tam někdo dům, kde měl upoutaného tygra k řetězu a někdo ho pustil a on začal řádit. Byl u prolézaček, já ho pozorovala a jak se na mě podíval, dostala jsem strach a chtěla jsem začít utíkat. Jenže jsem si myslela, že když začnu utíkat, tak půjde po mně jako po kořisti a on fakt po mně šel. Tak jsem se zastavila a dělala jakoby nic, ten strach jsem odstranila a byla zvědavá jak bude reagovat. Tygr se taky zastavil kousek ode mě a dělal jakoby se nic nestalo, nevšímal si mě... pak jsem ten strach dostala znova, ale hned jsem ho zahnala a on zpozorněl, ale stihl se mi jen podívat do očí, protože jsem ten strach hned zahnala a on na to reagoval a zase se zklidnil.

12.10. 2018
A den na to se mi zdálo o zrzavé kočce, ale jen že jsem se s ní mazlila. Předpokládám že ta šelma, která byla puštěna na svobodu, je zároveň ta kočka, co se semnou mazlila. Symbolicky by to znamenalo, že se nebojím být šelmou a ode dneška spím jen v krabici od bot a šustivý sáček mě rozdivočí.

Spekulace:
Trochu mi přijde, že to nebyla úplně hladká transformace. Tygr by měl být na vrcholu jako nezávislá kočka, lovec. Místo toho jsem skončila s domácí kočkou, i když jsem získala její přízeň. Možná jsem ten sen s tygrem úplně nezvládla, nedotáhla jsem to do konce. Kdybych se úplně osvobodila od toho strachu, tak by tygr spokojeně kráčel vedle mě, ale dál jsem se nedostala.
Nebo se to bralo jakože tygr se s nikým stejně moc nepřátelí, tak já nebudu výjimka.
Ale i tak to považuju za úspěch. Ze psa invalidy, na kterém jsem emočně visela, přes vlky, které mě buď varovali, nebo někam nasměrovali, jsem se dopracovala.... na kočku :D která se ke mě lísala a která preferuje pohodlí (oproti tygrovi) 

Nevím, co mě donutilo opustit toho psa, přišlo to zničehonic a bylo to že se to musí stát. (teda zničehonic... bylo to potom, co jsem vyšla ze školy, heh)
Z toho psa se stali svobodní vlci, i když jednou nohou v té rozpadlé kleci, jako připomínka minulosti. Zároveň mě varovali před tím, že u zkratek můžou být nějaké překážky (a nebo nemusí, podle toho jak bych to vzala. Třeba jsem tamo mohla projít, a vlci by mi nic neudělali, ale já jsem si ještě vybrala strach)
Tygr mě naučil nasměrovat pozornost jen na ten strach a že když ho neodstraním, tak si budu dělat problémy (které ani možná neexistují).
Kočka? Jakmile jsem se probudila, tak jsem to brala, že už jsem prostě zadobře s šelmami a jsem jedna z nich :D Ale teď (viz výše) si tím nejsem tak jistá. Nějaké návrhy?

2 komentáře:

  1. Řekla bych, že jsi byla svým způsobem jako pes. Zavřena v kleci (učňák) a doma jsi se musela nějak podřizovat. Nemohla sis ledaco dovolit. Potom ses vyučila, tudíž jsi začala vycházet z klece a tvůj život jsi už dostala do svých rukou.(Už ses nemusela tak podřizovat ani doma.
    Vlci ti ukázali, že si můžeš vybrat cestu jakou chceš, protože už si to můžeš dovolit. Nejsi už v kleci, i když tam její zbytky ještě byly.
    Tygr ti ukázal, že ať se rozhodneš pro jakoukoli cestu i třeba s překážkami beze strachu, budeš žít klidný život. Strach je nepřítel lidí a vždy člověka brzdí a zneklidní. Může to být spojené i se svobodou, nemusíš se bát svobodně vykročit,  ale dbej i na to, že jsi už zodpovědná sama za sebe, ať je cesta jakákoli.
    Kočka je svobodná a nezávislá, dělá si co chce  a řídí se intuicí a sama sebou. Takže jsi vykročila svoji vlastní cestou, nezávislá ale zodpovědná za svůj život a cítíš se líp, než když jsi byla v té kleci (na učňáku).

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Přesněěě jaks to popsala tak  takovou představu jsem o tom měla, jen to správně dát do slov.

    OdpovědětVymazat

Nějaké trvání

Když tak to století čekala zjistila, že nemůže žít bez dechu *prudký dech* jenž se skládá a skládá, podobně jako střípky z rozbitého hrnku a...

Archiv blogu