Jaroslav Vrchlický
Za trochu lásky
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v ledu - ale v duši věčný máj,
šel vichřicí - však slyšel zpívat kosy,
šel pouští - a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.
Ze sbírky Okna v bouři
Tuhle báseň nám dnes ředitelka ukázala, jak se říká, se vším všudy. Má tuhle báseň v oblibě. Když ji reci(y?)tovala, při slovech "ale v duši věčný máj", připadalo mi to jako.. jako zpěv. =) To bylo tak tak
krásně přeneseno. Nic lepšího a výstižnějšího mě v tu chvíli nenapadlo.
krásně přeneseno. Nic lepšího a výstižnějšího mě v tu chvíli nenapadlo.
Vysvětlovala nám báseň, jaký význam má a co tím Vrchlický chtěl vyjádřit. "Za tím špatným, které by pro lásku překonal, hledal to dobré: šel v ledu - ale v duši věčný máj, šel vichřicí - však slyšel zpívat kosy, šel pouští - a měl v srdci perly rosy"
Máme se ji naučit nazpaměť.
Ale co mě na té hodině dostalo? Připadala jsem si jako na nějaké přednášce s "duchovními" jedinci.
"Za vším je láska, nic ostatního není." /nebo něco v tom smyslu, že nic jiného neexistuje/
Ta myšlenka mě u ní tak zaujala.. nečekala bych, že bych tohle mohla uslyšet od ředitele školy. Ale v tomhle případě se neházejí všichni do jednoho pytle.
Kéž bych tu hodinu mohla třeba nahrát nebo tak něco..
Tolik věcí, tolik "huustých" věcí nám říkala. :) Odnesla jsem si z toho hodně, víc než bych od školy čekala. To byla tak dávající hodina vůči ostatním všem. Já když jsem ji tak poslouchala, musela jsem se jen usmívat =) no teď si to už moc nepamatuji, co všechno tam přesně řekla, ale tím víc to právě byl vnitřní prožitek..
No.. možná už přeháním a rozplývám se tu nad něčím, co by ostatní nemohli trochu pobrat.
Zářila z ní upřímná láska a moudrost. =) Moudrost, zkušenost (prožitá zabýváním se pedagogikou). Takové ty obláčky - jako kdybych je cítila, jak se pohupují svobodně po třídě. A každý poslouchal a když pak jsme přešli ke zkoušení recitace, všichni se snažili :)
Už nevím, co bych k tomu dodala.. ale víte co mě vadí vždycky? Když mi při dojemnějších chvílích slzí oči a to i když třeba pocítím větší nával lásky, který jsem dlouho necítila.
Bože, za co? :D Za co jsem si zasloužila?
Krásný článek. Nádherně popsáno. Taková obyčejná hodina a přesto tak neobyčejně kouzelná. Je to už hezká řádka let, co jsem i já chodil do školy, ale i já dodnes vzpomínám na některé pedagogy. Jo, Vrchlickému to psalo. To se nikdy nikdo nenaučí, to musí mít básník v srdci. Jen, když básník miluje, dokáže napsat něco tak krásného.
OdpovědětVymazat