Ruku na srdce,
slzy na líce,
a déšť na plíce.
Předposlední tvář,
nese v sobě zář,
vyrovnej čarovnej výr,
podepiš soudní mír.
Dýchej z hluboka,
neptej se proroka.
Ze skal až k výšinám,
duši vlastní mám.
Komentář:
Takže nějakej význam tam je, ale myslím, že je tam i podtón ironie.. nebo takového šťouchnutí :D :D
Ale což :D Bylo to stvořeno někdy na začátku roku 2010.
A to jste ještě neviděli mou první písničku :D :D stvořenou zhruba před dvěma lety, to ale až příště :) nebo taky v příštím okamžiku :D
Totiž, chci se zbavit skrývání pocitů, proto to zveřejňuji. Mé více neumělecké básně, abych věděla, že není nic na tom, být nezkušený a naivní. No o tom si popovídáme až zjistím, kolik jsem měla inkarnací! :D
Josef... něco tu nehraje :D
Nejlepší je ten konec, přihrává k tomu konci i ten obrázek, koneckonců. Ale nikdy by mě nenapadlo, kam až ty hranice tvořivosti dojdou: "Drazí PřáteLove," já se picnu :) češtině zdar!
Žádné komentáře:
Okomentovat