Panebože, co se to se mnou děje?!! Lhostejnost! Otáčím se, poněvadž si nepřipadám bezpečně, když chci tohle psát. Sakra seber se! Buď vybuchneš, nebo se probereš. Tak prober se! Podívej, kam to směřuje. Den za dnem, dno za dnem a ty máš své stavy beze změny a ani hlavu o stěny svého pokoje nerozbíjíš, ani nenabízíš život k nahlédnutí, ke sdílení. Ale odevzdat vše co v tobě je, to ano. Slunce se schovalo a mrzne. Štěstí je zbraň pro čtyři dlaně.. kdepak.
Udělej už něco. Tohle není ta tvá přítomnost, jak sis myslela.
Jsi jen maso a pár kostí.. podivné nic, co nosí kostým.. ve vzdělání se nechceš vzdělávat, žádná chuť! Co se s tebou děje?! Ale takový není Bůh.. jsou to jen řeči... přemýšlíš o bolesti... už i tu bolest bys ráda cítila! Ale ne.. nereaguješ. Není žádné, ale šak já sa proberú, už vstávám, dyť. Závidíš ostatním jejich city, jejich prožitky, přiznej si to! Nevíš, proč náhle tě to nutí, odevzdat vše co v tobě je? .. Používáš odkazy, používáš "cizí" slova, nejsou to tvá slova. Nic není tvoje.
Přišla jsi na to, že mezi osvícením a falešnou iluzí, bolestí, je něco. A to něco, tě děsí... děsí tě v mysli, poněvadž ty nic momentálně necítíš. Snažíš se cítit. Řeknu, co se s tebou děje? Snažíš se vyvolat bolest, protože k té je jednodušší se dostat. Ale naučila ses vcelku si už neubližovat. Teda, té iluzi si to nedovolila. Ale teď si ubližuješ. Zakázala sis něco, ale teď jsi na rozcestí! Na rozcestí, kde jsou závory. A co děláš ty? Ty činíš tak, že čekáš. Žádná inspirace nepřijde. Protože TY jsi tou inspirací. Žádné osvícení nepřijde. Protože TY jsi to osvícení. Žádná bolest nepřišla, protože jsi. .... došli Ti slova.. zarazila ses... díváš se na čas 23.40 racionálně přemýšlíš o symbolice.
Ať jde pryč.
To něco, mezi něčím a něčím, sis pustila k tělu a ono si to podmanilo duši, básnicky řečeno... faktem je, že sis k tělu nikoho nepustila.
Kdo najde jehlu v kupce, má ji.
Ale teď musíš.. protože to řekla máma a ty se vrátíš do té pozorovatelky, snažíc se být zaujatou a necháš zveřejnit tenhle článek, snažící se o nějaký cit.. prostě normálka - a pozor, tohle bylo jenom z půlky bráno ironicky.
..tak ahoj. Slunce v duši.
Žádné komentáře:
Okomentovat