Pro-daný les.

Prodaný les.

12. ledna 2011 v 16:55 | like the devil | DREAMING

Točíš se v kruhu. Už nereaguješ na mlhu, obklopenou kolem tvého útočiště, trhá tě na kusy, vede tě k sobě. Láká. Pozoruješ, jak tvé Svědomí tomu už podlehlo, vstoupilo do bílé matoucí šedi a nadobro jej pohltilo. Necítíš v rukou od krve seschlou větev, kterou křečovitě svíráš. 

Bude se bránit. Bude zabíjet. Ještě nezemřela. Je v šoku. Pomyslela si. 

Slyšíš šepoty, které neznějí lidsky. Nejsi si jistá, zdalipak je vůbec vnímáš. Je to přelud? Uvažuješ monotónně, chladně, stejně jako teplota v lese. Je léto. Je zamračeno. Napjatě se otočíš  za měkkým omamným a nestřízlivím šepotem, ale zíráš jen do prázdna. Roztřepeš se zimnicí, ještě více se přitiskneš ke stromu, mrtvému stromu, zlomené je jeho tělo v půli. Na první pohled by někdo řekl, že to lesníci přepískli, to ovšem netuší, co se tu dělo. Úzkost tě svírá čímdál víc. Mačká tvé hlasité srdce, snaží se ho natahovat a zase stlačovat. Dusíš se.

Jestli se něco hned teď nestane, nejspíš se zhroutí.

Už to dál nevydrží. Nevydrží vlastní mučení. Osobní představivost její utrpení přešla z oběti na ni. Propojily se myslí, naštěstí jen myslí, uklidňovala se. Musí ji zabít, teď hned, než bude pozdě. Selhala. Tělo se jí třáslo neohroženým strachem a z očí ji vyhrkly slzy. Kde se vzal ten strach?

Otočila se. 

"Ame teh anys viio-te, ame teh anys viio-te, ame teh anys viio-te," ozývalo se dutě polomrtvým lesem, nesla se ta zpráva a odrážela se od každého stromu. Stromoví lidé zprávu se zadrženým dechem poslouchali, ten měkký zastřený šepot, který se chvěl a rozezníval, jako když se rozechvěje napjatá porosená struna. 

Slyšíš šepoty, které nezní lidsky. Máš strach, šílený strach taky z toho, že se nic neděje, kolem napětí roste. Nutkavý pocit, který se objevil, ji překvapil, nutkavý pocit něco učinit. Máš strašlivou chuť někoho zabít. Zadržíš dech, jakmile zjistíš, že někdo je ti nablízku, blíže, než sis dosud myslela. Teď už nejsi v úkrytu. Je zde někdo přítomen, ona. Zcela zřetelně uslyšíš jak se omamné šepoty přemění ve vyrytý křik.. a ztuhneš hrůzou. 

"Ame teh anys viio-te!!" zakřičela a na konci jí selhal hlas. Společně s výkřikem vyletěl z lesů poslední život, který se schovával v listí stromů. Následující srdceryvný křik ztlumil první větu v neznámém jazyce. 

A pak se rozprostřelo hrobově děsivé ticho. Bylo už jen slyšet, jak se mlha otírala svým pláštěm  o zem a o kůru stromů.

Vyčkávali.

Pokračování