Wood sold II.

Pokračování z: tudma (změna na angličtinu.. )

Ozvěna se roznesla do jiných říší jako poplach. Obloučky mlhy se pohupovaly ve vzduchu. Napětí vzrůstá a kypí ve tvé krvi. Po tom všem, jak se zdá, život se nezastavil. Nebo spíš už ani nejde poznat, jestli takhle život klečí věčně, nebo se zastavil před chvílí jen na okamžik. 

A on? On tam prostě jen stál, nohy přimrazené na místě, opřený jednou rukou o polovičně rozpadlý strom. Skutečnost, že přišel pozdě, ho přímo ohromila.

Mlha lemovala dvě postavy kolem stromu. 

První, blíž k němu, plakala a cosi nožem vyžezávala do kůry. Nožem zaneseným čerstvou krví. Byla k němu otočená zády, takže si ani nevšimla jeho příchodu.

Tiché vzlyky jí kolébaly, třášla se. Druhá postava vedle ní ležela. Když se sklonil,  aby si prohlédnul detaily, které se jevily rozmazaně pod hustou mlhou, lekla se ho a rychlím pohybem se otočila. 

Panebože, strnula. Už nečekala, že jí něco může takhle vyděsit, ale nyní se stalo něco hrozivějšího, než mohla čekat. Nyní tu stál, vedle ní a shýbal se, ale ne pro ni. Všimla si, jak ho zaujal pohled na Mrtvou, tu, kterou před pár okamžiky zabila. Nový proud slz. Byla to přece rychlá smrt, nebolelo to. Věděla to, protože měla propojenou mysl. A to je to, proč selhala. Psychicky prožila smrt, vraždu. Ale sama není mrtvá.

Je to šok.

Teď se tiše a úpěnlivě zaryla do Jeho pohledu, chladném, jako ostří skály a s očima pronikavýma modrou závějí, které vypadaly na to, že žádné Slunce jej v tenhle moment nedokáže zahřát. Míjely se jí pocity, když Mrtvou otočil a odhrnul jí vlasy z obličeje tak opatrně a jemně, jako by se bál, že se roztříští jako panenka z porcelánu na milion kousků. Na mě se ani neotočil, pomyslela si a sledovala, jak Mrtvou zvedá z peřin mechů, bez námahy, s rozhodnutím. Jeho výraz se změnil, jako by se utvrdil v něčem, co předtím bral jen jako možnost, teorii.

Stromoví lidé s úzkostí sledovaly ten děj. Děj beze slov, bez zbytečné povrchní slupky. Bylo to až elektrizující a hrobové ticho. Avšak spravedlnost není na ničí straně. Vyhrává ten, kdo se stává nezaujatým pozorovatelem. Kdo se příště zaplete do divadla, propadl do pasti ďáblu, který stojí za loutkovým divadlem a směje se. Baví se a když se začne nudit, pozmění pravidla a příběh děje. 

Mlhavě viděla přes toky slz, jak černý obrys postavy Jeho a Mrtvé mizí v mlze.

Zabila jsem ji pro tebe, vzlykla. Zapomněla dokonce i na zimnici, teď se ale třes ozýval praviděleněji. Zastavil se a chvíli tam stál, jako by si na něco vzpomněl. Pak se pomalu otočil směrem k ní a probodl jí jediným ostrým pohledem, nepřipomínající nic jiného, než hrozbu, chlad a neuvěřitelný odpor. Cynismus vůči ní. Hned se otočil, ale meče mířící na ni nezmizely.

A to bylo na její tělo, chápání, duši, moc. Zhroutila se jako hromádka neštěstí u rozseknutého stromu bez duše, do nevědomého ticha a tmy.