Non - dictionary of the World

• Napadlo mě to v minutu, začala jsem hned psát a dopsala jsem do jedním dechem, a v minutě jsem se rozhodla to zkusit zveřenit... možnáže to smažu, kdoví
• K poslední větě v tomhle článku: Já muselaaa! :D :D Já muuuuselaaaaaaaaaaaaaaa! :D :D :D Herdek!

"Sakra! Nemůžeš dávat bacha?!" Dívka křikla přes rušnou ulici na zrovna projíždějící taxík, který jí připravil ranní spršku kaluže. Stejně věděla, že to nemá cenu, v tomhle chaosu, který panuje kolem ní, si ani nikdo nevšimne, že je způle těla mokrá, ani jí to přestalo zajímat, když zjistila, co se v ulici Rangers 50 děje. Je tu až moc chaosu, Ráno všem je hodně naspěch, všichni jsou ještě k tomu rozespalý a podráždění, ale teď tu každý lítá jeden přes druhý, dvojice si šeptají naléhavé zprávy a kolem projíždí policajti a sanitka nejspíš ke zdroji. Swen zasténala. Lidi jsou tak nepozorní a neomylní vůči ostatním, zajímají se jen o sebe, pomyslela si, když už do ní potřetí někdo vrazil a ona zakopla a prozměnu ona vrazila do žlutého auta, stojícího auta. Udělala se kolona. "What the heck.." zaklela znova a snažila se vymanit z té vzrůstající tlačenice. Tohle přece opravdu není normální. Zahlídla náčelníky, jak se snaží uklidnit vířící se dav.

"Dobré ráno Washingtone, dobré ráno s Misthley." Zaznělo z velké obrazovky na jedné z hlavních budov oblečené v novém, třpitícím se pokrytu, od něhož se odráželi vycházející paprsky čerstvého Slunce, svítili ji do očí.

To je opravdu skvělé ráno, slečno Bitellieová. Jak se tak prodírala těly cizích lidí, ve směru, kde se ještě před chvílí dokázala dostat sanitka, vyšel vysoký tón, jako když zlomyslný člověk kreslí křídou po tabuli, akorát krapet zkreslený, což vydávalo ještě horší zvuk. Byl to pronikavý zvuk prorážející si cestu ulicí ven, jako by se dokázala rozeznít po celém městě. Swen si našla ohodně lepší místo, stoupla si na židli od kavárny, stejně to nikoho nebude trápit, řekla si a když se pak rozhlédla kolem sebe, měla pravdu. Každý se snažil zacpat si uši. Zvuk dozníval ještě hodně dlouho, až nakonec šly slyšet jen ozvěny, jak byl skřehot silný. Swen mohla jen pozorovat, jak lid ztichl, jak ho to ohromilo, jako když někdo v místnosti zavelí "Přestaňte," načež se každý pozastaví, aspoň na chvíli.

Swen se zachmuřila, tohle není dobré pro lidi ve městě, a v tom okamžiku celá ulice propukla v paniku.

Musí zmizet, problesklo jí její čokoládově zbarvenou hlavou, rychleji než se lidi dočista zblázní. Jenže nebyla jediná, koho tahle myšlenka napadla, protože lidi se začali drát na západní stranu, drali se mezi stajícími a troubícími auty s naštvanými a rozladěnými řidiči. "Prosíme občany, aby se v klidu rozešly z ulice Rangers fifty," ohlásil hlas, který byl pro hlasatelství jako stvořený, hluboký, ale přesto hlasitý.

Tralalá, no otřes. To ji hodně rozbouřilo. No to snad ne! Pohledem vyhledala sanitku. Stála bokem k jedné zapadlé ulici, to bude jespíš ten zdroj. Měla strašnou chuť jít se tam podívat a zjistit, co se stalo, přes tu tunu lidí to nepůjde. Zanedlouho to bude stejně ve všech novinách a ve zprávách.

Bum. "Ne!"

Nějaký dobrý člověk ji shodil ze židle a ona spadla. Rychle se zvedla, aby se vyhla podupání od té lidské zvěře.

Rozhlédla se po okolí, kde by se mohla ukryt, až zahlédla jak někdo vstupuje do zavřené kavárny, která ještě před chvílí otevřená byla, neváhala ani vteřinu a vecpala se dřív, než ji stačil popadnout a odtáhnout zpět, byla vevnitř.

Usmála se do poloprázdné kavárny, přecejen tam někdo zůstal, i když by to mělo být divný, majitelé jsou divní, zavírat lidi. Aspoň nějaká věc se vydařila, jak by řekla Mama Jo štěstí v neštěstí. Upravila si rozcuchané vlasy a mrkla povzbudivě na týpka, kterého předstihla, a který na ní upíral káravý pohled.

"Jsem Swen," podala mu ruku, "a omlouvám se za to přepadnutí, ale..." ukázala na okno a prostě jen pokrčila rameny.

On prostě taky jen pokrčil rameny a řekl: "Chápu," vykouzlil úsměv a Swen měla tu možnost prohlédnout si ho v celé své kráse, oblečené (xD). Měl černou koženou bundu, leštěné černé boty a černé rifle. "Koho by tahle ranní roztržka nerozhodila, nevíte vůbec, co se děje?" Promluvil a stále na ni zíral. "To bych chtěla taky vědět, nejspíš.. vlastně tam byla sanitka," Swen zakoktala, jakmile pohlédla do bleděmodrých očích, elektrizujících očích sršící přítomností. Swen zaslzili oči, ne že by brečela, ale tohle se jí stávalo vždy, když jí něco ohromilo a nebyla si jistá, jestli není jediná, protože jí se tohle stávalo často. Musela odtrhnout oči od tváře s řezanými rysy (oblíbené u malířu, jak by řekla Alue). Začal si svlékat bundu, tak udělala totéž, aby se konečně zabavila a od něj rychle zmizela, tohle dělala taky často, prostě se takových situacích bála a neměla na ně ani nervy. Jenže muž, který se jí ani vlastně ještě nepředstavil, jak to udělala ze slušnosti ona, už jí byl na pomoc a pomahal jí s koženým hnědým kabátem, který byl její nejoblíbenější, protože ji hřál i v nejkrušnějších zim. Ach ne, džentlmen ne.

"Děkuji," poděkovala ze slušnosti a když na něj znova pohlédla, tak si vlastně uvědomila, že to ona první byla tak uvolněná ze záchrany před tou masou venku. Nojo, jenže nesmíš vše brát tak vážně, řekla si a vzala se za slovo.

"Takže.. no neposadíme se někam?" Otázal se poněkud rozpačitě, no taky jsou v kavárně, takže jen přikývla a našla nějaké místo, blízko sedících lidí.

Swen se stáhla do své lhostejné tváře, kterou často nezaujatě pozorovala okolí, což ji pomáhalo vyrovnávat se s některými situacemi, nebo se jim rovnou vyhnout. Naneštěstí se střetla s divným týpkem, protože si ji pořád prohlížel a v očích měl spousta otázek. Stejně tak i ona.

"Jseš nový ve městě?" byla první otázka, která z ní hned vypadla, ale ne že by to bylo to nejlepší ořechové, protože ve městě je víc než dost lidí. Pohlédla z okna, ano, víc než dost.

"Vlastně ano. Přijel jsem zrovna včera.. za.. strýcem. No, ale co ty? Bydlíš tu dlouho?"

"Vlastně jo. A řeknu ti, nevybral sis zrovna dobrý čas, protože tohle se moc často neděje, už vidím jak se o tom bude v televizi mluvit a budou to zveličovat," zakoulela očima a s otráveným hlasem říkajíc - jsem tu dost dlouho ve zkouřeném městě a už mě to všechno nebaví. Dotyčný povytáhl obočí. "No, chtělo by to už nejspíš změnu, ne?"

Ona té větě ale moc dobře nerozuměla, nesnášela skryté významy, ale hned jí to bylo jasné, když dodal: "Aspoň je ve městě nějaké vzrušení, jo a.. dojdu pro něco k pití budeš chtít?"

Přikývla a on zmizel jak pára nad hrncem. Swen položila hlavu na stůl a zakryla se rukama. Tohle začíná opravdu dobře, zkažené ráno a já kazím i novou známost.

Přitom by se chtěla vytratit, ve skutečnosti, i když byl ten kluk hezký, necítila se dobře v jeho přítomnosti. Možná proto, že jí furt pozoruje těma jeho modro-bílýma očima, které ji vybízejí k něčemu.. a už byl zase tady v rukou dvě skleničky.

"Black magic," mrknul na ni a na tváři mu hrál pokřivený úsměv.

"Děkuji," potřetí mu za tenhle den poděkovala. Pohlédla na pití.. Páni.. ona alkohol nepije a tohle je nějaké neznámé víno, po kterém, když ho vypije, bude skolená hned.

"Je něco s tím vínem?" Zpozoroval její ztrápeně zadumaný pohled upírající na sklenici. "Můžu donést jiné," usmál se znouv tím "krásným" pokřiveným pohledem.

"Ne, ne," stačilo by, kdyby ses nechoval tak vtíravě, když se známe jen dvě minuty a zmizel mi z očí, "jenom... to je jedno." Usmála se a pohrávala si se skleničkou.

Přikývl a jen dodal: "Cheers," pozvedl k ní sklenici a napil se. Swen často v trapných situacích se jen hloupě usmívá na dotyčného a mlčí, jsou to ironické chvilky, které znají snad všichni.

Dopil a znova zvedl obočí. Pak na sebe zírali a on se zakřenil. "Tak co je? Mě to můžeš říct," konec věty zašeptal a znova se napil ze sklenice. Ještěže nedonesl celou flašku.

Swen se nadechla: "No.. jo! Prostě nepiju alkohol, jasně je to divné, ale stejně," vychrlila to ze sebe a založila nabručeně ruce.

"Vždyť to není nic hrozného, hmm? Kolik je na světě lidí, kteří nepijí? Šťastní lidé," položil sklenku a chvíli si ji měřil.

"To teda." řekla hlášku a přemýšlela co říct dál. Podíval se z okna, tak jeho pohled následovala.

"No vida, ulice je téměř prázdná," zasvítilo mu v očích, "co se jít podívat k jádru toho všeho?"

"Fajn, taky jsem zvědavá," řekla a vyskočila ze židle, to je dobrá příležitost, jak se pak vytratit, teda jeslti mu vůbec uteče. Napětí a zvědavost v ní vzrůstalo, teď nevěděla jestlije to jenom z té scény co se dnes stala.

Vyšli z kavárny a jejich pohledy se upjaly na policejní auta.

Ajaj, to bude vražda, sebevražda, přepadení... Policisté je tam ale nepustili. Herdek, jasně že to služebnící státu vždy překazí, takové dobrodružství s chlapíkem, jehož jméno nezná..

"To je v pořádku," prohlásil týpek a vytáhl peněženku, nestihla ale přečíst jméno na kartě, "pracuji pro Winnerskou kriminálku, mám to mít na starost," řekl uklidňujícím hlasem a očima hypnotizoval policistu.

Jenže. jen kdyby to byla fráze. On ho skutečně hypnotizoval! Viděla to, ví to!

Zatímco policista mu vysvětloval, proč by tam vlastně nemohli jít, Swen stála ohromeně na cestě vedle policisty a týpka, ze kterého jí, aniž by pořádně věděla proč, začalo nrazit na zádech. Sakra, zase to dramatizuješ. Nadechla se.

"Pojďme," otočil se směrem k ní, vzal ji za ruku a rychlím krokem ji táhl k místu činu. Vlastně nechápala ani, proč bylo tak naléhavé dostat se k tomu, co se tu před pár minutami stalo. Mohli přecejen odejít, stejně se to doví z televize. Nebo možná to prostě nechtěla vědět.

Obešli poslední auto stojící nejblíže od ulice, kde se stala nehoda. Vyklonili se za roh a tam bylo.. nic. Nebylo tam nic zvláštního co by stálo za prohlédutí, ani nevypadalo, že by se tu stála nějaká nehoda, nebo cokoli jiného.

Ulice byla pustá, čišela prázdnotou, všude kontejnery, špína a smog a úpuch z kanálů, i voda valící se do nich. Nedůvěřivě zírala do tmavé ulice. Takže co to ksakru má být? Do ulice se dívalo dalších pár policistů, mluvili mezi sebou a jeden rozhovor zaujal pozornost Bezejmenného.

"Kontejnery jsme prošly, nic tu není, dokonce kanály jsme zkontrolovali," říkal jeden policista podrážděně do vysílačky.

Povzdechla si, takže nakonec tu nic zvláštního není, přitom ona se těšila na nějakou masovou vraždu, nebo sebevraždu se vzkazem pro lidstvo, nebo cokoliv jiného dramatického, co by vysvětlilo i ten řezavý skřehot předtím, který město určitě probudil.

"Podívejme se," zamumlal Bezejmenný a vykročil do ulice, pohled upírajíc na nějaký předmět. Automaticky šla za ním. Swen nic neviděla, nic co by stálo za pohled.

Zastavil se u červeného kontejneru, sklonil se pro nějaký milimetrový předmět. Bylo to jenom zrníčko, ale zlaté, lesklo se to, i když Slunce bylo už zalezlé. Sakra, ten má oči jako ostříž. Věnovala mu letmý pohled a pak se zastavila. Vlastně, k barvě jeho očí to koneckonců taky sedí.

"Co říkáš?" zeptal se jí pořád zamyšleně Bezejmenný. "Nic zvláštního... no nevím, ... je to divné," pokrčila rameny, protože na to nic jiného ani neměla.

"Našly jste něco?" Docupital k ním policajt menší než ona sama a probodl je přísným pohledem s myšíma očima.

"Ne. To se mi jen zdálo," toť typická výmluva, když něco zahlédnete, nebo najdete. Bezejmenný se na policajta usmál a porhlásil: "Myslím, že tady doopravdy není co řešit. Někdo vyslal planý poplach, všechny to pobouřilo.. možná i díky tomu (jaksetemuvolá, jakdotehopolicajtivolají,kdyžchějídostatpodezřeléhozbaráku,nebo rukojmí?:D:D).. případ dávám jako nevyřešený," zestručněl a zase jí popadl velitelsky za ruku a táhl ji pryč.

"Přišels na něco," oznámila mu a on tajemně přikývl.

"No nevím jestli tomu budeš rozumět a jestli tě to bude zajímat.."

To má pravdu, to zlaté zrníčko mě moc nezajímá, řekla si, přece to on nemůže brát jako podezřelý předmět.

"Teď mě spíš zajímá, jak se vlastně jmenuješ," zastavila se, věnovala mu úsměv a vyčkávala.

"Á, já se nepředstavil, promiň. No, jsem Damon S- Smith."

2. díl