Čauki mňauki. Jde o jednu věc, kterou si chci ujasnit tímhle článkem. A půjde o.. no prostě o odmítání.
Odmítání. Já jsem to pojala tak, že se nenechám už ovládat. Chuť, která mě láká, která ukazuje růžovou budoucnost, která se pak možná naplní, ale jen "fyzicky" a ne dlouhodobě. Když to tak vezmem, tak je vlastně nemožné udržet si "něco" dlouhou dobu. No ať je to chuť jakkákoliv.
V jeden den jsem se rozhodla té chuti plnně odporovat. Vždy si říkám "až potom" ale tentokrát to bylo zpříma, plně na svou zodpovědnost. A po celý den se mi to i dařilo. Bylo jednodušší říct ne, bylo to už ze zvyku a ze znechucenství. Ale nebylo to vůbec domyšlené. K čemu mi to bude, když na druhý den to stejně překazím? A na co jsou vlastně ty pravidla? Ale v ten den jsem to brala vážně. A když jde do tuhého tak prý i "potvory" začnou utahovat kořínek (jrstli to říkám správně). Ale o tomhle když píšu, tak nejsem ve své kůži, protože to je prostě "o haluškách" či jak to říct.
No na konci dne, večer jsem sáhla po kapesníku a když už jsem ho měla u nos, v jednom phlu oka jsem zahlédla malou potvoru! Šedý malý hmyz, který pohnul tykadlem.. já jsem se tak lekla, že jsem ten kapesník odhodila a pak chvíli zkoumala a hledala to. Představte si to jako luční kobylku - akorát úplně šedou a jakoby potrhanou, znetvořenou. Ble.
No jo, ale to můžete říkat teď. Teď si myslíte že to byly halušky, i když to byly. Ale v tý chvíli, jsem tam skutečně viděla, i když poté na to kapesníku nic nebylo.
Takže tak dokáže "někdo" strašit, když to začnete brát vážně. Já jsem sice věděla, že kolikrát se do něčeho vrhnu a tzv. řečeno neuspěju (i když vlastně nemá jít o nějaký cíl), tak nikdy nikam nedojdu. Jó, to byl ten problém, ale teď už na tom nezáleží. "Jsem z toho vole nějaká zmetěná" :D . Vždycky na ničem nezáleží, ale nakonec je to stejně jinak, o tom se nedá ani debatovat. Jen mě to krapet štve :D
Je to jak kolotoč. Teď ještě líp popsat to "to". Vždycky, když jsem něco řešila, to po pár týdnech vymizelo, ale tohle se táhne delší dobu. Snad se na to pořád nezaměřovat. Ale na co jiného se teda zaměřit? Haha. A k tomu mi připadá, že škola do toho nějak moc nezasahuje, i když vlastně jo, akorát to nejde vidět, protože to je o zvyku. A o prázdninách si teda rozhodně neoddychnu (od školy).
A příští rok.. no paráda. Ale nechápu, proč tu vlastně řeším budoucnost. Asi možná proto, že budoucnost mám pěkně nalajnovanou. Mám předurčeno něco, co je jenom v něčem, co momentálně neexistuje. Jak ironizující moment. V tom to asi bude. Příliš se zaměřovat na budoucnost.. achjo čert to vem. Je to pořád o tom samém! Když to není budoucnost, tak je to starosti s myslí, a když to není to, tak je to o odmítání.. promluvil negativně vyzařující člověk.
(Mě už asi fakt pěkně hrabe, jen se prostě vykecám, takže to ignorujte)
Helé já na to asi fakt kašlu a du se zabývat hokejem :D:D
Žádné komentáře:
Okomentovat