Na buřty si vemem pořádný klacek

Čau, ahoj, nazdar. Hele, nemužu psát, ale píšu, to je kouzlo, co? :D Tak to jsme si nějak nedomluvili, holomku.

Varovný signál - jakože tenhle článek bude ty/ipu ( pro procvičení doplňte správné y/i) tohodle šíleného článku, kdy když jsem to četla teďkom, jsem myslela že umřu buď trapností, nebo smíchy, nebo.. brekem. Nu, to jsme ale myslím, už probírali.

btw. (ten nadpis je prostě jen inspirace z dnešního rádoby táboráku (rádoby proto, že tam nebyla kytara a zpěv a já na něm taky nebyla vlastně :D), takže v tom nehledjte nic nevhodného a něco, co by mělo být zacenzurováno i když... o čem to tu vlastně píšu? Don't know anybody?

*thumbs down*

Vííííte co, tak jo, jdeme na věc. Vždycky jsem snila o upřímném a úhledném blogu, kde porozumí každý a nikdo si nebude myslet, že jsem.. to a to. Mě je to vlastně už jedno (nasazeno pro čtení mezi řádky/není :D), protože ono se to dá brát z tohodle soudku: Je to blog, kde se každý článek, který se uveřejní, hodí do koše, protože o něm další budoucí chvíle už nevíte a zapomenete (někdy o_O") a.. ááá... néé, neřeším!

---

Nejlepší na tom všem je, že já e snažím být vždycky maximálně upřímná, aby to vyznělo upřímně a někdo si prostě nemyslel, že jsem falešná a kdesi cosi. A je to venku! :D Ale ta tíha... ta mě sune dolů pořád. Noo co s tím?

Asi nic, protože to jsou jenom a jenom kecy.. kecy, kecy, kecy, kecy a kidy v jednom.

Takže, kde je problém? ...

Problém je v tom, že já se tady snažím vypsat a pak doufám, že to všechno vypíšu, vyřeším, že to všechno spláchne a půjde pryč, že se tím pak něco změní.. jenže nezmění, ono to bude furt stejné... teď jsem tomu problému, který ani problémem nemusel být, kdybych ho tak nepojmenovávala, dala teprv duši.

Chtěla bych všechno vybrečet. Všechny své stavy, do kterých se sama svou vinou dostávám... ale já jsem línej člověk.. a nesnáším pózy... protože je sama předvádím a snažím se jich zbavit... vtip je v tom, že to vše jde smazat jednoduše... ale pak přijdou zbytky mysli, které se budou šourat v mozku a hrabat v šuplících a mě to bude zas otravovat a zase budu dělat, že mě to nezajímá..

nejlepší je zahrát si na kytaru,.. tam se to taky dobře formuluje.. bwéé.. ale co apk, až vám to přijde nudné? Ha, tu jsme zatloukli hřebíček na hlavičku (nebo jak se tomu volá)

Nejvíc, co nesnáším je, když někdo prohlásí něčí náladu, chování, za pubertu.

Jenom proto, že se chová jinak, že se nechová podle pravidel. A kor když z toho vyplívá, že ten dotyčný takový stavy taky míval, ale že už je dávno za vodou, že z toho vyrost... jako nějaká nadřazenost. Jenom jeden jediný pojem! A kolik chování má v sobě zahrnuto, odsouzeno. Když tohle někdo tak sformuluje, urazí mě, protože tím podle mě urazil i tu "napadající osobu". :D

Nejlepší, co je, když jste unavení ze systému a začnete se chovat jinak a to se označí jako puberta, jako něco neovladatelného! Mám pocit, že dospělí člověk to nemá právo říkat. "Jsem dospělý, ten kdo je v pubertě je podřadný." Tak to prostě vnímám. Možná proto, že jsem natvrdlý puberťák?

"Prý jsem" flegmatický cholerik. Věci, který mě nedokážou vyvést z míry, ale tohle je jediné co mě sžírá hodně a pořád.. další věc jsou jiné maličkosti, žejo.

Možná ten člověk, co "uráží", jen závidí tomu, že nemůže takový být sám, protože už se "usadil". Já nevímco, ale štve mě to!

A vždycky mě takovéhle pitomé debaty dovedou křeči Slepého Osla - slova jsou jen zvuk, pozorovatel a bláblá.. když se tím budu držet tak nemám problém... ale to už je zase nějaký cíl a tak to být nemá, že?

A to všechno jen proto, že mi záleží na mé osobě. Chtěla bych být stejná jako Homer Simpson, i když ten má někdy velké štígro xDDD

Ale každý má svou realitu, vnímá ze svého úhlu, i když obecná měřítka jsou dána, to je tu stokrát řešeno prostě blablaaa. .. tak jsme se jednorázově vypsala, jdu si zahrát a čumět na simpsony.. zdur zďur o_o