Nevím od čeho začít. Ale.. vezmeme to tak nějak jako vždy - chaotickým způsobem.
Mě je tenhle den nějak divně - takový divný pocit v břiše.
Je to strašné. Možná to je tím, že jsem došla až k myšlenkám, kdy jsem si uvědomila budoucnost a jaké v ní mám možnosti. Samozžejmě, že budoucnost se odvíjí od přítomnosti a právě v téhle chvíli si to uvědomuji.
Taky mě fascinuje, jak je mnoho věcí na prověření, které jsou potřeba udělat, ale člověk sedí a.. přemýšlí.
Je tu dalších (už) 7 miliard lidí a mě strašně dojímá, že každý žije právě teď. Zatímco já píšu a jsem dojatá, soused se dívá na televizi, nebo třeba přepíná kanály? A kolik lidí dělá totéž a smějí se stejnému vtipu v nějaké show?
Jiný cestuje do itálie, čte knihu a popíjí kafe, přitom je neklidný z nacházejícího jednání, na které se připravoval těsně před cestou. Naopak někdo sedí u baru a popíjí sklenici toniku a užívá si pohledu na tanec ostatních.
Jeden chodí v om stejným okamžiku venku po mokré trávě a volá na hvězdy, ten vedle něj ho pozoruje a usmívá se, protože se v něm rodí něco jako láska.
Další člověk, klavírista, stojí před mnoha lidmi a právě na něm záleží tenhle okamžik - už jen proto, že když udělá chybu a zasekne se při hraní na klavír, ovlivní to tu chvíli. Jeho blízcí lidé sedí v prvních řadách a poslouchají a tajně pod židlí drží palce a na tváři se ji rýsuje pyšná grimasa. Co když se tohle děje teď? Musela jsem se u někoho strefit, protože kolik, že nás tady je? TADY. Všude. Zkusila jsem pohled zúžit, v pozadí vidím planetu Zemi a představuji si, kdo co teď dělá a je to udivující.
A představte si, zatímco si tohle čtete, co dělá osoba blízká vašemu srdci? To je fantazie. Třeba že právě Tom Klus sedí s černým čajem a mlékem u stolu, u něj sedí Kapka a on přemýšlí nad svou deskou.. právě na něj zavolal Jirka .. nebo Vojta Dyk, co ten teď dělá?
Nebo některý z našich učitelů bejvalích. Jsou někde na dovolené?
Nebo jestli někdo z nich griluje a jí ryby? Nebo jestli má někdo bazén, tak v něm plave a naslouchá tomu tichu.. Prostě cítím ať už si vybavím cokoliv, tak cítím živost, živost, která je v člověku a prostor... mezi atomy.. to znamená taky ticho a fakt že je všude ticho.. i v písních. Protože když zkusíte píseň co nejvíc zpomalit, tak se mezi těmi tóny objeví prostor a hlavně - je tam ticho.. jestli mi rozumíte.
A když o tomhle tak píšu, toho divného pocitu se nemůžu zbavit..a štve mě že nechápu co mi je ( to není bráno ale jako nějaký velký problém), ale prostě mě baví o tom přemýšlet..
Cítím takový hrozně drásající klid a mrazivou pohodu... docvaklo mi to až když mi kámoš napsal: "Nic není v pohodě.
Nikdy nebylo není a nebude."
A já mu na to napsala: "Nejlepší sranda je že si uvědomuješ, že to není v pohodě a ani nebude, jak si psal, ale přitom si pořád tak nějak v poklidu -.- ble."
Nezbývá mi prostě nic jiného, než sedět doma u počítače a být ponořená do myšlenek a přitom být v myšlenkách i s ostatními..
Jaké mají ostatní myšlenky právě teď? Trápí je něco? Mají z něčeho obavy? Třeba sedí stejně jako já a jsou úplně potichu... sakra.. prostě nedokážu ten pocit popsat, ještě jsem asi na to dost malá. A ještě asi určitě pořád budu.
Ale než k tomu dospěji a porozumím.. je, jak už jsem psala, fascinující ochutnat ten pocit, a přitom nevědt co je a zkoumat jej v tomhle momentě.
No nic.. sem skončila raději ^_^ každopádně se podívejte sem. Ten člověk je úžasnej. "Jak někdo může být TAK krásný? Tělem i duší?!"
A pak, koho to dál bude zajímat, se zkuste kouknout na tohle video. Každý po tom rozhovoru bude mít jinej náhled na jeho scény.
Žádné komentáře:
Okomentovat