Nemůžu uvěřit, že poslední článek byl napsanej 31. října?_? Co to je?
Ale já vím jak to bylo. Partička, škola, nemoc, partička, praxe, partička, škola, prázdniny, partička, praxe, a zítra to bude opět partička a pak zase partička a až pak škola a besídka a partička a praxe a partička a škola a partička a praxe a Vánoce a prázdniny o_O a silvestr partička a praxe x_x
↑Toť můj rozvrh napříští měsíc a minulej.
A tak nějak jsem zapřemýšlela u týhle písně a zavzpomínala, jak jsme ji pouštěli, když jsme seděli na břehu Moravy, slunce svítilo, voda se třpytila.. a já pronesla větu: "Si představ, že bys tu, vě městě, měla bydlet." Za měsíc šup! a z malých Divok do véélké Kroměříže
A pak přišlo vysvědčení, vyřazování, rozlučák, stanování, kamínka a škola - a pak se to rozjelo.
A teď jsem tady a vůbec se nedokážu pořádně pozastavit i nad touhle písní, což mě trochu děsí. Ale jen malinko. Vždycky si každej stěžuje na to, co nemá (nebo aspoň já teda). A já to mám z pocity tak, že když hodně vše prožívám a dumám nad něčím, tak si stěžuji, že jsem přecitlivělá. A když se měsíc prožene jako vichřice, tak se pak divím nad tím, že ani nedokážu napsat nějaký rozumný úvahový článek.
Ale něco za něco. Při "přecitlivělosti" nad každou krásnou písní, obrázkem, nebo i tím, jak svítí slunce a hází stíny venku, slzím oči, ale jsem pak zaražená, beru si toho hodně k srdci.
U "bezcitnosti" sice čas krásně rychle běží a věci, na které se těšíte, rychle přijdou, ale PAK zjistíte, že ta věc, na kterou se těšíte, už probíhá a když skončí tak vy se ohlédnete s otázkou: "Cože?!" nebo "Wtf?!"
Takže.. jak mi prosímvás vysvětlíte, že ZÍTRA krucinál hymplhergot jedu na PARTIČKU do Zlína?!
00 dní? Jistěže na tu věc myslím, řeknu si - za dva dny je Partička, těšíš se?
Ale todle ještě není vrchol článku. Jen abyste si nemysleli, že to o té bezcitnosti a přecitlivělosti jsem psala jen kvůli také kravině (co to píšeš?!) neboli že by to byl ten vrcholek.
Přece to musí mít hlubší význam, néé?
Tak k té.. ééh zásek. Kdybych měla mluvit o těch stránkách, se kterými se má vést dialog, se všemi, jinak je to problém tak nevedu!..OMG wtf lol wgtm rofl! Tom to napsal pěkně: Největší Furiant téhle zeměpisné šířky nebo Hledal jsem v knize svoji lepší stránku a zvracel svědomí do záchodové mísy..
Držím v ruce vstupenku a čumím na to jak vegetarián na řízek! Jestli si to neužiješ, Máňo, tak končíme! Ale tohle se mi stalo i na vyřazování.
Byl to takovej ranní záhul. Prostě jsme se vypravili na vlakovou stanici, prostě jsme dojeli vlakem do Zdounek a já jako poslední si prostě stoupla do řady!!
A pak když mluvila ředitelka, jsem si ani nešimla, jak jsou všichni dojatí (možná kromě Niky), i ředitelka měla slzy v očích..
A pak jsme prostě odešly, ani jsem se nestihla se všemi učiteli rozloučit!
Aspoň že ten rozlučák byl dócela dobrej..
A furt dokola se zajímám o někoho jiného. Ať už je to ta Partička, nebo TVD, nebo teď už i HOD :D a dělám si klidně video a co jako?!
Svět jde dál, na mě nepočká, jak se říká.
V listopadu jsem normálně byla nemocná! Což už o něčem vypovídá, ne? Aleminulýrok to tak bylo stejně. Akorát ne 10. 11 - 11.11 ale 2.11 - 3.11 čili na mé narozky a dušičky, samozřejmě. A pokaždé to bylo, že jsem něco špatnýho snědla. Omg! :D
A jak tak počítám, tak z normálního 1 nemoc/rok tak teď to je 2 nemoci / rok :D
To možná kecám ale... ano, už moc kecám, což signalizuje, že mám končit.
Takže, ráda bych se pokusila inteligentně vydařený závěr, ale na to jsou mé zásoby "ehm-fantazie? (té mám tedkom až dost :D) vyčerpány.
Jakože.. Néé něco mi uniká o____o
Jakože.. připadám si jako ten Soběc z písničky, ale... to si připadám sice furt, ale tentokrát je to z jiného úhlu, omg.
Všechno je dobrý. Celý život v jednom těle, musíme si vystačit.
Prostě je to tak, že mám ruce prázdné. Jen prázdné, jiný popis mě nenapadá.
Není to divný? o_O
Žádné komentáře:
Okomentovat