Chuť poznávat

Po přečtení jednoho delšího přemýšlení od jednoho dotyčného z konohy.cz v kartě "reiki - věřím, proto se učím", i když nadpis je takový makový, píše se tam hlubší zamyšlení než reiki, občas. Tak od dvou lidí, no.

No a padlo na přemýšlení. (v té diskuzi teď už né, to vmý hlavě:D) Vlastně jsem jednu dobu toužila poznávat a přemýšlet v hlavě a tak.. a teď se pokouším o opak, nepřemýšlet a o nic neusilovat...

A ty jeho slohovky mě vždy k tomu poznávání nakoply a teď.. jsem pocítila rozdíl v tom, umět přemýšlet a umět nepřemýšlet.

Teda.. :D

A tak jsem si řekla: Fagot, já těm myšlenkám přijdu na kloub. Co se ukrývá za tím? A tak jsem se ponořila do své hlavy a.. teď všichni pozorně čtěte.. na nic nového jsem nepřišla. V hlavě kolovaly a kolují ty samé vzorce, které mysl měla možnost poznat.. ale možná kvůli tomu, že tomu věřím, víc nepoznám? Věřím slovům, že všechny myšlenky se stále opakují, vše již bylo vyřčeno... a tak..

Na druhou stranu, co když někdo ale chce poznávat? Mozek se naladí na vlnu "nicnevědění" nebo taky "něco vím, ale budu vědět víc" ... záleží na tom, jak se ty slova podají.

Další věc.. když už jsem teda přemýšlela plánovaně... čili mysl pátrala po slovech, tak šly vidět jen mihnutí a pár slov.. no a co tím chci říct.. že anoo, přesně tak, že pokud si přeji přemýšlet, samozřejmě že v hlavě mám prázdno, protože něco chtít, znamená nemít to, čili mozek si to zase zařídí ... vidíte, jen tlumočím.

A taky si říkám, kolika způsoby na to jde přijít, že?

Nehledě na to, že si tu protiřečím :D

Jsem naladěná na tu jednu vlnu. A tím to asi bude.

Občas mě naštve, že když na něco přijdu sama, nevim o tom. Nevěnuju tomu pozornost. Pak ten nějaký postřeh napíše nevim kdo, a mě v hlavě blikne.

Nevím jestli mě to přímo štve, ale pozoruju na sobě, že dost se bráním před ostatními. Před jejich slovy. Poslouchám jejich slova, hlasy a říkám si, že tohle a tohle bych měla mít zasebou, tak se tím nesmím přece zabývat, protože jinak bych zase sklouzla zpět k myšlenííííííí (a kdeže jsem --") No ale.. překvapivě.. mě napadlo víc než slova, poslouchat barvu, tón, intenzitu hlasu. Pozorovat jak je ten hlas procítěný, jak je ten hlas prázdný, bezprostorový.

Na druhou stranu když už přemýšlet, tak pořádně. U přemýšlení by se asi mělo dávat pozor hlavně na jádra slov, podle mého (dle jedné přelétavé myšlenky) třeba Slovo. V tom slově vidím kořen lov. Muhahha :D

Jsem asi na začátku. Na začátku všeho poznání a na vrcholu vzdávání se.

Takže zase jsem na nic nepřišla. A ne že bych o to stála v téhle chvíli. :D

Když jsem například u tabule při zkoušení řekla (len táák z hecu) paní učitelce: "Vím, že nic nevím," tak mi na to odpověděla, "ano, jenže ten filozof, který to vymyslel, něco aspoň věděl, na něco přišel, jenže ty jsi mu ty slova jen ukradla." Vypůjčila, převzala.

Po hodině jsem jen říkala, ta mě setřela, ale víc jsem se nad tím nezamýšlela. Ach, jak já ty naše exučitele zbožňuju :D

Ne tak ale fajn. Jako fakt. Jak já tak koukám, všehno se řeší. Na konoze jsem byla pečená vařená před dvěma/třemi lety a řešil se tam vesmír, rozpínání atd. Teď tam přijdu a řeší se to opět. Opět slohovky, tolik slov se o tom dá tolik psát, i když se to řešilo před třemi lety.

No, ale.. nevadí. Zatím. Počkejte si na další článek a hned si budu zas stěžovat a budu přemýšlet. Zatím jsem ráda za to, že toho vím málo (svatá augustínko:D) ale to mi nevydrží.

Mysl se vykecala, takže si dám šlofíka, čau. :D