Nový svět nezačíná

Někdy mě.. vlastně ne. Neudivuje mě to, ale mrzí. Kor když si vzpomenu na "Svět je tvým zrcadlem".

Teď jen přemýšlím jak to vyjádřit.. fajn, pojďme popořadě.

Budu se opakovat, ale o tom to vlastně je, opakování matka *tečka tečka tečka*

Čím více se na něco zaměřím, tím více je to.. piplačka. Nehci říkat dobrý nebo špatný, je to jaký je..

Teda já opravdu nevim. Dnes se toho událo poměrně víc, než bych čekala a bylo to opravdu jako ve filmu.. ne ve filmu, který je na oskara, ale přece.

Měli jsme mít dnes předvolání na soud, s tím, že mi to máma oznámila v pondělí (a možná ještě něco dřív někdy dva měsíce předem, ale ne přesné datum) a nebyla jsem na to připravená a nějak jsem to odkládala.. pak přijdu domů a tam mi máma řekne, že si spletla datum a je to za měsíc.

Na to přijede sestra, která nás za tenhle rok navštívila asi dvakrát. Sestra je taky jedna velká kapitola. A ačkoliv máma, rodina, babička, táta jí pomlouvají kvůli tomu, že prostě byla "rebelka" se vším všudy a to naprosto vážně.. za svůj noční život provedla asi vše, co si dokážete představit (a co se nese v reálné úrovni) a potřebuje pořád na něco peníze a teď ještě jela pryč za prací..

Za dnešek ale byla jediná v pohodě. Jediná asi, která se nedotýkala toho dramatu a "pomlouvání", které se děje všude. I já jsem si stěžovala na Kaču, že nemůže jet na film Signál. Ale za to ani nemohla.

Je to prostě... sestra. Stejně jako rodina je rodina.

Stejně jako.. nenávist je nenávist a to se nezmění. Možná že se občas dostane do středu dění ale.. Proč to tak hrotit jenom K.VŮLI jednomu pocitu?

Řeknu vám proč. Protože to je náš svět, naše hvězda ve vesmíru, protože o ničem jiném v té dané chvíli nevíme a myslíme si, že to je to nejlepší, co můžeme. Best I can. Nebo mi to tak aspoň připadá.

Stejně zítra každý vstane a všechny předsudky, který si večer dal, zmizí s novým ránem, s novým pocitem, kterým se rozhodne být.

Ale nejzvláštnější na tom je, jak se ty světy, pocity dokonale propojují a doplňují.

Když jsem se před chvílí dodívala na seriál, kde hlavní hrdinka Zoe má nejlepšího doktora ohledně kardiologie, je zamilovaná do George, který je zasnoubený s Lemon. Lemon a Zoe se nesnáší a vlastně i žárlí na Zoe jen kvůli maličkostem. Protože Zoe se s Georgem kamarádí a je to hluboké kamarádství. Nakonec tu máme Wadea, kamaráda George, zamilovanej do Zoe, která ho ale ignoruje. Většinou je považovaný za flákače a tato pověst ho přestala bavit.

George míval problémy s otcem, ostatně jako Zoe, ježiš toje tak na dlouho tohleto.. že to prostě zkrátím,... na konci toho posledního dílu bylo, že George a jeho otec se pohádali, a otec z toho dostal infarkt..

A musí na operaci. Jeho budoucí tchán mu vzděluje, že má nejlepšího doktora k dispozici a to přes Zoe.

Jenže George ji o to nemůže požádat, jelikož den před tím se Zoe nechtěně prozradila ohledně citů k němu..

A celý snímek končí tak, že Wade rozhovor mezi tchánem a Georgem uslyší (uslyší i to, co Zoe k Georgemu cítí) a přesto jede pro ni... A ona za ním samozřejmě přijede mu oznámit že volala svému otci a že zítra bude operovat jeho otce..

a on ji vezme za ruku.. to ale nevidí, že se na ně dva dívá Wade s Lemon.. za dveřmi.

Prostě mě to dostalo :D A možná, že jsem to mohla zkrátit

No a když jsem se na ten seriál dodívala, koukla se na stránky, kde jsem přidala jendu fotku ohledně Ondry Sokola... a někteří tam už nesnáší, když někdo tohle dá, když někdo AŽ příliš moc dává najevo svou náklonnost k Ondrovi.

A mě na to napsala jedna holka štiplavou poznámku, což mě zamrzelo.. A vy si myslíte, že kolika lidem neuděláte radost, že se podělíte o něco, co ostaní nedokáže pochopit. Ale pak kouknu na její profil a zjistím podle nakresleného obrázku, že je to holka s blogem, kterou jsem našla na stránkách Tomáše Kluse v sekci Na(piš) s blogem, a že je to ta holka, kterou obdivuji díky tomu, co dokáže nakreslit. Tak jsem se na ten uložený blog, který jsem už jednou v minulosti hledala, kvůl kterýmu jsem musela zabrouzdat v oné diskuzi do historie, abych ho našla, znova podívala a .. ano, je to ona, i její obrázky staré, a nové týkající se Partičky.

To mne poučilo.. Že je to jedno. Že ty všechna slova jsou jedno. Že nejde soudit člověka jen podle prvního dojmu, ať už vás to bodne jakkoliv. Je to vše prostě FUK. Putna. Obdivuji její obrázky dál a tím to končí.

Proto si myslím, že něco se obětuje, když se do něčeho moc ponoříte, něčeho toužíte být součástí.

A přitom tohle všechno je jen taková maličkost, jen taková malá ukázka. Ale já si toho všimla, a začala nad tím takhle trochu přemýšlet... Taky... možná že ano, klidně ať se nadále účastním, ať jsem zažraná, ale.. mohu taky přestat a t jen kvůli strachu, z toho, abych nemusela řešit něco takového, jako je odsuzování. Ne, že bych to nedělala neodsuzovala, ale ne takhle, v diskuzích, ne hromadné posuzování. A to mě zasahuje o trochu víc.

Není to ale ničí vina, prostě se to děje (i ty naivko :D).. Mám čisté svědomí (když si tohle připomenu) *dot dot dot*

Zkrátka.. Na každého jeden prut - Kateřina Večeřová,

tímhle uzavírám dnešní zápis do deníčku a s klidným srdcem mohu jít spát. Servus.