Žiji ve světě

Žiju ve světě, kde není soudů nebo odsuzovaní. Ve světě, kde je rychle odpuštěno.

Protože nemám tolik zkušeností, nepřemýšlím o tom, že to, jak věci vidím, tak ve skutečnosti nemusejí být a mohou být úplně jinak. Jenom prostě vím, že vidím věci jednoduše.

Nestěžuju si na to, co dělat musím, protože tím jen ublížím sobě a raději to obrátím ve svůj prospěch. I když by to měla být ta nejmenší věc. Snažím se nepřekážet, protože mám pocit, že jsem toho moc nedokázala. Nemám, co nabídnout, co by dalo důkaz toho, že na sobě pracuju..

Nepotřebuju diskutovat a vracet se k tomu. Radši se směju.

Hádky znám jen z okolí a když tak nad tím mávnu rukou.

A když to shrnu, vlastně mám pocit, že světu nic nenabídnu a jsem naivní. A taky ráda zpívám, hudba mě obohacuje.

Ale pořád je to podle mě lepší, být naivní a to první, než nedokázat MLČET. Mlčet a poslouchat je pro mě nejjednodušší a přitom rozumná a užitečná věc.

V jakkékoliv situaci.

Takže když mě někdy potkáte, tak v první řadě neumím komunikovat.

No.. tuž todlencto mě napadlo, když jsem si přečetla tenhle článek a poté kousek z diskuze a připomnělo mi to něco, co bylo někdy mou součástí (a občas i je, i když si to neuvědomuju).

(Ale fakt se mi ulevilo, že se teď vidím v takové povaze. :D)