D-nes sen ne

Je to sen. Jenom můj sen.

A šůůůp honem poď si to zjištění napsat na blog.

Pojď o tom přemýšlet. Rozvíjej tu myšlenku, ptej se na cokoliv.

Řekni mi co je sen. . .

řekni mi, co má být. Řekni mi, za jakým účelem může vše existovat.

Nechci to vědět. Nechci to slyšet. Nechci TO cítit.

Hádej se se mnou. Hádej se sám s sebou.

Je to psina. Chi-chi.

Chacha, cheche, chichi.

Sen. Zjistil jsi co je to sen. A pak.... velký hnědý. Protože sen nepřestal. Mysl to rozvedla.

Jakmile to zjistila, že sen je to a to... nabídla scény. Udělám to, když už to vím, když už jsem si tím prošel.

Jsi zpět, i ty šotku. Šel jsi cestou a zase ses vrátil.

Ale to, že ses opět vrátil, sis uvědomil pozdě.

Pozdě.

Vyhodilo tě to.

A ty koukáš na to, co máš před sebou a říkáš si zhruba tohle: "Hmm. Kdyby já hlupák."

A já odpovím: "Budu hledat. Budu-dududu." Šubidů.

Zbude buddha budoucího bubákování. Bu.

Obyčejný. O-bič-ejný.

Dochází slova, umírám, usínám, unavená jsem, je to jen sen.

Jít spát a nic od spánku nečekat. Nečekat to, že znovu se probudit.

Jít spát a nečekat od spánku odpočinek, abys ho využil zítra. Příští den. Příští sen.

Dobrý věčný věčír.

(mě hrabe a blog to vše žere. ňam, fuj, klidně budu zveřejňovat každou minutu, až dojde pára)