Ppp - Pim pom prostor

Jsem jako skála. Jsem prostor.

Jsem barva. Barva v prostoru.

Prostor je ve mně.

Mám tělo. A v něm prostor a barvu, ale to nevidím.

Ale jsem prostor.

Když prostor, tak se vším všudy.

Prostor je všude kolem mně.

Jsem ten prostor?

Celý?

Ano, jsem. Neexistuje místo, kde by nebyl ten prostor. To místo je prostorem.

Vše je prostor.

Prostor s barvou a pocitem.

Ten pocit je nekonečný, ta barva je neviditelná, ten prostor je všude.

Jak se může prostor vlnit v prostoru? Přesněji, prostor vlnit o prostor, o sebe.

Tancem. Cítíte to?

Pocit, nekonečný. Ten mám, když si uvědomuju prostor v sobě. A kolem mě.

A stále dokola. Nikdy to neskončí. To je kdy?

Hudba. Zvuk se odráží v uchu v těle. Přemýšleli jste někdy o tom? Jestli hudba zní v celém mozku. Na každém kousku, místě. Kde se přesouvá?

Kde se pohybuje.

No přece v prostoru :D

Hudba a tanec. Ono je to vlastně jedno a to samé. Sladěné. Tón se pohybuje, je to ta frekvence, kmitání (nebo co), prostě se vlní. A totéž se dělá při tanci. Prostě pohyb. Takhle se dá zhmotnit hudba.

Dál to rozvádět nebudu, bylo by to nekonečné. Prostor je nekonečný. Nazdar.