Všechny barvy pocházejí z nebe. Všechny barvy stvořilo nebe. Všechny barvy patří nebi.
Všechny. Oranžová, červená, šedá, béžová, bílá, zelená, fialová, hnědá.
Občas nebe barvy rozleje po celé ploše. Jeden den ubere na oranžové, druhý den ubere na růžové.
A když se stane něco takového, že se rozlejí, ukápne slza.
Jako kapka z deště, jsoucí součástí dalších tisíce slz. Lidský dech se stane dechem nebeským - vítrem. Emoce, jež obyčejně nejdou vidět, se v oblacích vyjeví, nebe je odhalí ve své nahotě. Slova jdoucí z úst přemění se v pochod mraků vyprávějící příběh. Chaotické skládání slov se promění v pomalé plynutí. Slunce se taky schovává, proto tu krásu nemusíš pociťovat pořád. Západ Slunce je vlastně znásobená duha rozprostřena přes jednu polokouli a když přesahuje a obarví oblaka na druhé straně, co se cítí? Co se vidí?
A lidská duše v malém člověku - nebe ukáže ti celou tvou krásu, celou duši, celého tebe v té obrovitosti. Všude kolem tebe, kam se otočíš jsou tvé mraky - emoce, slzy - déšť a dech - vítr zesíleny a zintenzivněny a v ten okamžik ti patří naprosto celé nebe.
Žádné komentáře:
Okomentovat