A když už se nebudeš mít do čeho ponořit... do žádného stavu... protože od tebe vše uteklo...
ponoř se do vody. Do elementu, viditelně hmotného a neviditelně úžasného...
element slaný, plný cukrových slz, element ohnivých dálek a horké páry...
Voda uniká pořád. Ale je příliš brzy na to, poslat ji zpět do výšek hor, kde sedí sám dotek okamžiku na rameni pramene.
A kdy jsem tohle vše opomenula?
Třeba ... mmm, třeba nikdy.
Dokud nevložím celé své nahé tělo do toho elementu.
Elementu pomalých kroků a časem nepoznamenaných dlouhých pohledů... a zelených jiskřících očí...
Element vody, proud uniká opět přes oči, z pramene pojmenovaného srdce.
Křehkost postavy vyřezané z ledu mě udivuje. Lehkost. Lehkost, nevinnost, nahota. Slova, která nenaplním žádným soudkem čiré vody.
Řeka pořád plyne. Mé tělo s ní. Voda mě unáší... zlodějka. Unáší mě k moři. Ano přesně tam.
Do nejhlubší propasti nádechů.
Na konci času a na konci toho oceánu, té esence... skáču, přesunuji se do věkem poznamenané půdy.
Není třeba pamatovat si ty průzračná slova. Kapky deště a rosy, voda v kanálech, louže na silnici, břečka sněhu a vločky snášející se k zemi... děkuji ti, vodo, za tvé proměny, bez kterých bych se nemohla nadechnout.
A chutnat částečky kyslíku.
Terapeutka na astrovíkendu mi řekla, že mám nedostatek vodního elementu ... tak říkám že bych s tám mohl něco dělat ... a vtom se stanou dvě věci - naši mě pozvou na víno (alkohol je droga vodního elementu xD) a objevim tenhle článek .. bomba, jak to funguje :D
OdpovědětVymazat[1]: Jůhů, začínám mít z toho všeho žízeň :D
OdpovědětVymazat