neděle 7. dubna 2013

Chytíš mě snadněji než myšlenku

Příliš bdělý na to, abys jen zakopl.. Příliš mnoho hor, z kterých sešlo.
Kolikrát to budeš muset zahrát, člověku všech věků. Jsi tak všemožně hloupý génius.
A on stále neví, od koho se stáří učí.
Neví, kolik spánků si ještě může vzít.
Neví, kolik jistot ještě bude muset uspat, kdežto kolik utopit.
Ne, neodvracej se od odmínutí. Potřebuje tě to. Stačí obejmout a všechno prosení se zaseje do hlíny na hřbitově.
To jest úroda mrtvých.

1 komentář:

Nějaké trvání

Když tak to století čekala zjistila, že nemůže žít bez dechu *prudký dech* jenž se skládá a skládá, podobně jako střípky z rozbitého hrnku a...

Archiv blogu