Moje sanšájn

V ranních hodinách začali bzučet včely, zelené listy se měnily na ještě zelenější a na parapetu se líně vyhřívala černá a bílá koťata. Procházka lesem a pauza u studánky. **šumění stromů**
Hevn.

Ranní chvilka čaje a babičky. Sooooooooooooou kjůt moument.

Hevn.

Bylo k poledni, když se z kuchyně nenápadně nesla vůně... a lákala a švidrala. "Oběd!" **následné zmírání nad tou lahodou, Slunečním pozdravem a věčného tónu šlágra**

Hevn.

K večeru se sedávalo pod pergolou. Po pořádném poslechu vrnění Ivetky - loudání se po poli a pociťujíc pohled Slunce na boku. Přímý pohled. **florence and the machine on**
Hevn.
Koukání do nebe a povídat si s míšou a slyšet srdce.
Hevn.
Zahledění se do nebe tak intenzivně, až se začne červenat... a fialovatět.
Hevn.

Především, ukradnout si jednu tu turkyň a poděkovat tomu stonku na čem vyrůstala a čekala na můj příchod, nebo večerní robení pizzy Divoky Ekspres.
Hevn.
Noc.

It hevns mí. Bože, mě je dobře.
Když ucítím ten příval prosté krásy, mám chuť ji odcvrnknout, páč není má a přišla odtud a odtamtud.
Prostou krásu ale nelze vlastnit. Nelze o ní mluvit, když nemlčíte. Zrovna.
Ale vskutku ty vlny prochází všudykama... a dotýká se jich každý z vás... váš třepot křídel motýlků někde v prostoru.

(nebo si možná prostor hraje s pavoučími nitkami a schválně násvás škádlí)