All the right things ♫
Od malého kořínku jedné pampelišky se pozornost přesouvala do nebe, přes všechny sféry... pak proplula do Vesmíru a obepnula ji tak krásně jemná, ale velká vlna. Nadechla se energie, připadala si lehká, jako ta energie sama.
Dále proplouvala něčím tak zvláštním, ale přecejen známým.
Všechny hvězdy jakoby se samy soustředili do vlastního bodu a zároveň dál rozšiřovali hranice.
Vlastně všechno tam (tady) dále rozšiřuje své hranice a prolíná ty své s ostatními, až se zdá, že jsou propojené.
Od malého kořínku jedné pampelišky se pozornost přesouvala do nebe, přes všechny sféry... pak proplula do Vesmíru a obepnula ji tak krásně jemná, ale velká vlna. Nadechla se energie, připadala si lehká, jako ta energie sama.
Dále proplouvala něčím tak zvláštním, ale přecejen známým.
Všechny hvězdy jakoby se samy soustředili do vlastního bodu a zároveň dál rozšiřovali hranice.
Vlastně všechno tam (tady) dále rozšiřuje své hranice a prolíná ty své s ostatními, až se zdá, že jsou propojené.
A oni možná jsou.
Vydechla světlo a dostala se už daleko za to první daleko.
Ke konci celého snu se dalo říct, že na ní celý vesmír vesměs padal.
Vypadalo to, jako by sám vesmír se soustředil jen do jednoho jediného bodu, tedy do té proplouvající pozornosti.
Jenže tam, kde se čas vlnil, oznámila věčnost svou nadvládu.
Dokáže Vesmír plakat štěstím?
Všechna ta jeho živost by se tak možná dala vysvětlit. On totiž možná tím vším hýřením dokazuje, že přímo řve štěstím.
A co když se ten pocit (pokud se něčemu takovému dá říkat pocit) přesune do jednoho jediného maličkého srdce člověka?
A ta jedna kapka pořád padala, až spadla poblíž pampelišky, na mravence.
Kořínky si ty slzy propůjčili.
Okej, je to spíš pocitový sen :/ Chtěl by někdo, aby se mu to zdálo? Chm?
Vydechla světlo a dostala se už daleko za to první daleko.
Ke konci celého snu se dalo říct, že na ní celý vesmír vesměs padal.
Vypadalo to, jako by sám vesmír se soustředil jen do jednoho jediného bodu, tedy do té proplouvající pozornosti.
Jenže tam, kde se čas vlnil, oznámila věčnost svou nadvládu.
Dokáže Vesmír plakat štěstím?
Všechna ta jeho živost by se tak možná dala vysvětlit. On totiž možná tím vším hýřením dokazuje, že přímo řve štěstím.
A co když se ten pocit (pokud se něčemu takovému dá říkat pocit) přesune do jednoho jediného maličkého srdce člověka?
A ta jedna kapka pořád padala, až spadla poblíž pampelišky, na mravence.
Kořínky si ty slzy propůjčili.
Okej, je to spíš pocitový sen :/ Chtěl by někdo, aby se mu to zdálo? Chm?
V mé přítomnosti většinou mluví jak hovado a tady vysmolí takovejhle článek o_O :D .. Ty seš hříčka přírody ..ale zato povedená ^__^
OdpovědětVymazatAž doteď jsem si myslel, že mám skvělý sny. o.OTy jo ... odstřelilo mě to někam, kde i slovo je radši potichu, a přitom má radost, že existuje.*a několik mávnutí motýlích křídel po dočtení si z ticha užasle řekl "Kde na to ta holka chodí ..."*
OdpovědětVymazat[1]: Jep, Káťo, na to fakt nemám slov ^.^[2]: jen abych tě neuvedla do omylu, tohle se mi nezdálo, je to jen snůška toho, co by se mohlo zdát. :)No ale ten tvůj koment
OdpovědětVymazatza to fakt stojí. ^^
[3]: Skvělé články jsou půdou pro květiny skvělých komentářů. :)
OdpovědětVymazat