pátek 18. února 2011

Něco jako bá(t)-se-Ň?!

Nevěděla jsem, zdali to sem hodit. Hodím to nejspíš na druhý blog. Asi. Ale zkusím to :D Nic za to nedáte, žejo. 

Pro atmosféru (pitvala jsem to u téhle song :D):

Z hořké nenávisti
snažíš se zachránit,
jak ale tvá mysl zjistí,
přetrhla se nit.

Badatel bádá po svých šlápějích,
kráčí dokola kolem Venuše.
Barevné stopy skryje sníh,
poznává soukromí mé duše. 

A co ty - jdeš v nevědomí
o hroty ruce křížíš.
Čekám, kdy se zlomí,
Jenom ty to víš (/v uších mi zníš :D)

Věc, kterou ti teď slíbím -
od kováře pečeť na tvé rty,
ať už je nikdy nepolíbím,
neboť jsi to ty.

Tvůj hněv mě uklidňuje.
Nebe je zcela nahlavu.
Peklo v moři pluje
a ty už mizíš v davu.

Na večer rozžhaví se kov
na tvá ústa první vryp.
Noc míří na dlouhý lov,
v noci splním daný slib.

A co já - smích mám na jazyku,
všeci pro tuto báseň minuta vzlyku! :D

4 komentáře:

Nějaké trvání

Když tak to století čekala zjistila, že nemůže žít bez dechu *prudký dech* jenž se skládá a skládá, podobně jako střípky z rozbitého hrnku a...

Archiv blogu