čtvrtek 14. dubna 2011

Já ho prostě žeru..

aneb technika jitřníhvězdy :D :D (beztak někdo čekal Damona xD)

Technika jitřní hvězdy
Vyjděte večer ven, podívejte se na oblohu a vyberte si hvězdu, která je vám nejsympatičtější a dobře si zapamatujte jak vypadá. Pak se vraťte domů, uvolněte se, zaujměte pohodlnou polohu a upřete pozornost dovnitř sebe... scvrkněte se na tak malý bod... přesně tak malinký a zářící jako je ta hvězdička. Všechno okolo bude pak jen vaše tělo... jste uvnitř sebe... jste tak malincí a zářící... že vám nemůže nic ublížit... vše je od vás vzdálené a malinké jako ty ostatní hvězdy. Jste sami uvnitř sebe. A jste zářící světýlko v temnotě... vaším úkolem bude svítit a hřát... stále udržujte pozornost na ten malý bod... vžívejte se do něj... budete cítit jistotu naplnění a bezpečí... budete vidět jak se ve vás taví všechny vaše problémy... To zabere dost času... i několik dní... tolik let jste byli svou pozorností pořád venku... za horama ve svých snech, až váš vnitřek úplně ztemnal... začali jste se nenávidět a hledat lásku venku, sami sebe jste začali pizdit podle odborné literatury, sami se sebou bojovat... a není divu, že se dostavily různé bolesti, nastřádal chaos, nepořádek a stres...

Toto je velmi důležitá etapa... pokud toto nevyladíte... budou se problémy jen množit... Já vím, že dnes je uspěchaná doba... ale stavět se má až na skále... zkratka neexistuje. Jen se na to podívejte... kolik jste toho museli proti své vůli učinit, kolik sami ze sebe ztratit, kolik kompromisů přijmout, jen abyste se zalíbili světu... a svět vás mučí a žene dál a dál... stále zvyšuje laťku... A nutí vás zaměřovat pozornost stále ven... říká vám jací jste podle toho jak se to jemu hodí... ale copak to někdo jiný může vědět? Proč věříte takovým lidem? Protože neznáte sami sebe.
btw. čím to je, že on mě u každého odstavce dojímá.. :'(( =D *tupý pohled beznaděje*

Žádné komentáře:

Okomentovat

Nějaké trvání

Když tak to století čekala zjistila, že nemůže žít bez dechu *prudký dech* jenž se skládá a skládá, podobně jako střípky z rozbitého hrnku a...

Archiv blogu