Your adress

Tohle přeskočte, to dlouhý a běžte na druhý odstavec. Promise T_T

Hahaha chichichi. Slečna je zpátky. A jsu trochu.. vystrašená? :/ Až na tu třičtvrťovou hodinu (muj seriálek, jak říká dycky natěšeně babička :D). Bwááááááááááááááááááááá... jak jsem sem dávala ten článek s tou jitřní hvězdou... no, tak ta technika je čímdáltím víc (nechci použít to slovo) "osvobozující".. nebo spíš uklidňující. A to jsem to nedočetla do konce, takže se mám ještě na něco těšit... ale obecně.. zatímco u seriálu VD se můžete cpát a řehtat se a lámat hlavu o stůl o_O' tak u slepého osla nemáte chuť k jídlu (jenom tak k pití - vodě), nevíte jestli se máte smát nebo brečet (ale spíš

brečíte), v lepším případě žasnete nad obraty a postřehy myšlenek a k tomu se cítíte buď.. nevím jak nebo mizerně. No, ale abychom se, milánkové, posunuli. Nemohla jsem ani uvěřit, že už je (k)vík-end. Ale stejně v sobotu taky nemám volno jaj :D (a k tomu teď mi bylo oznámeno, že si mám uklízet pokoj.. jak říkali ve třídě, ráno začnu a večer zavolám, že nemužu že ještě uklizim :D)Ale přesně jak maestro povídalo - když se od teho odpustíte přijde to samo a hle, milej! Na světě máme příhodu o tom, jak se nám polorozpadá skupina, tak vás vezmou (nevadí, jdeme dál..).. a teď ta veselejší část... náhodou se vás jeden profík na hru na kytaru zeptá, jestli nemám zájem.. nu tak to tu máme. A tak si řeknete, proč ne. Nic ti to nevezme, že jo. Je to zábava. Bude to zábava. Já si nestěžuju, ne --" :D možná ve čtvrtek, kdy to bylo vše předemnou. Po dnešní (katastrofální) hodině jsem žasla nad tím, že se učím hrát. Wow! o_o A taky jsem žasla nad tím.. jak jste najednou za tou oponou, pod kterou jinak nejde vidět, dokud se toho nezůčastníte. Dokud se několik eg nedají dohromady, nepodpoří se. Víte, raději sem si nepustila píseň s kytarou, protože to by mi připomnělo, co už všechno neumím. Noo.. ale tak přemýšlím, že nikdo nemůže napodobit Slepého Osla. Nikdo nemá takovou energičnost a neústupnost as him? :D A vyvrátit každé slovíčko. Jednou chci vidět konverzaci s jedním týpkem z konohy a S. O. :D Protože Ten Týpek taky dost stírá. No... co jinak. Heh :D

Jednu dobu jsem si vzpomněla na můj pocit, který jsem zažila.. nevim kdy. Vím jen, že jsem měla malé nožky, a že jsem velké lidi viděla jako vysoké lidi a že už jsem i tvořila věty. Nu, nevim jestli to byl sen, ale asi ne. Bylo to něco, jako prozření zničehonic, ze tmy. Tma, kterou si doteď pamatuji dost jasně, zřetelně. Ale i tak, bylo něco za oponou. Taková atmosféra, když se díváte do dálky na hornatou zalesněnou plochu, semtam mlha, ty dálky.. no.. další věc, kterou si krásně pamatuji, je že v té tmě někdo velice zřetelně a jasně vyslovil tohle: "Já jednou zemřu." Pak se ta holčička snažila vcítit do toho, jak nežijete. A že jí to šlo! Podruhé zopakovala tu větu, aby si jí uvědomila. Význam slvo, který ji ohromil. A nejlepší na tom bylo, že ona neviděla nic. Neviděla ani smrt, vlastně nikdo nebyl! Předtím byl jen někdo, kdo vyslovil tu větu, ale dál nic. Dál nebyla ani ta atmosféra lesnatých dálek s harmonickou pomalou hudbou v pozadí (asi to moc přibarvuju). Viděla možnátak, jak lidé jdou dál a jsou v životě v jeho přítomnosti a ona nežije.. to bylo prostě.. rozdíl mezi tím, jak se do toho dá vžít teď a a jak se do toho dalo vžít předtím.. bylo to, že předtím jsem nebyla vůbec spjata s myšlenkami. Byl to prostě někdo jinej, ona byla jedna bytost a nějaké zaběhlé myšlenky, na které se ani nedalo myslet, odezněla ještě předtím, než se chystala vzniknout, ..prostě to nešlo. Byl někdo, kdo konal. Kdo komunikoval s okolím, kdo tančil a byl energický. A najednou, jakobyste celou dobu spali, ale předtím si nic nepamatovali, se probudila mysl a slyšeli ste se, jak říkáte "Já jednou umřu. JÁ jednou umřu." Třešničkou dortu bylo to, že ta bytost to věděla a začla si toho vážit toho, co činí. Pamatuju si, jak jsem to jednou říkala mámě a babičce, že jednou zemřu, a ty se rozesmály a řekly: "Nojo, ale tebe to čeká za hodně dlouhou dobu," a já jim věřila, mě to uklidnilo, a ta myšlenka už mě přestala strašit, doslova :D Tu starost jsem hodila na ně "oni zemřou dřív," oddechla jsem si a dál se věnovala okolí. Teď mě to neuklidní, teď o tom budu třeba přemýšlet i v jiných chvílích. Ale největší rozdil byl v tom přivlastnění si mysli, to jo. Každý to tak má asi :D spolužák s tím jednou taky začal prý "Taky si pamatujete to divné -nevím jaké použil slovo, takže si domyslete-? Já jen vím, že jsem zrovna přešel ke skříni s hračkami..." :D

Tuž i takové věci se dějí. Věc blbá je, že si na myšlenkový proudy zvyknete. No, to se mi teď už nechce řešit..

jinak ještě k tomu článku předtím (já se musíím vykecat ://) mi připomnělo jednu song od muse -

vem si vše co potřebuješ

a já vynahradím tvou lakotu..

prodám všechny tvé vzpomínky

za 15 liber ročně

ale jenom dobré dny

doufám, že jsi uviděla světlo
protože nikdo se ve skutečnosti nezajímá
jenom to předstírají
prodám všechny tvé vzpomínky
Za 15 liber ročně
Ale můžeš si zachovat špatné dny

*_*