Nejlepší, co mohu

Jo, takže... takže prostě tak. Jde o mé budoucí povolání. Řeknu to prostě takhle. Dala jsem dvě přihlášky na fotografku a jednu na cukrářku (nejen kvůli tomu, že je mi to blízké díky babičce, ale taky kámoška xD). A já.. no já jsem tak nějak tu fotografku vzdala, kvůli přijmačkám a kvůli tomu, že příjmačky = dost učení atd.

Fotografka. Jde o to, jak to vnímáte, podle toho vás to bude lákat. Já jsem se na fotografku přihlásila napřed proto, že je to někdo na volné noze a za druhé že na tom nebudu upoutaná na druhých..

například upřímně bych nemohla pracovat s dětmi (proto nejdu na pajdu), protože já bych nevěděla jak bych s něma vycházela no a prostě učitelkou bych prostě nemohla být, protože nechci sloužit pod černým lůnem (o_O) a za druhé protože jsem dala slib učiteli, který mě předtím varoval... to není jen o tom slibu ale každý den to mám před sebou, takže prostě ne, děkuji. Správný učitel, který s dětmi vychází, si našel svou cestu, svou oběť. To nevím jestli bych svládla. Ale to máme zase, jestli by.. Například obdivuji učitele na škole, který vypadá při hodinách naprosto klidně a blaženě (když to přeženu xD), nevytočí ho to, co by normálně mělo, on to prostě hodí za hlavu, někdy si vymyslí vlastní vtipné řešení (na obědech kolem nás prošel a my s kamarádkou vybíráme často maso a on to zpozoroval a začal "A co to maso tam?!" pak začal jiným tónem"To až nakonec? Dobře" přikývl a šel dál :D Prostě i když je učitel, neřeší kraviny a co nás učí a jaké známky, je mu vcelku jedno - takový "demokratický" :D) .. no ale abych se tu nerozpovídala o učitelech a vrátila se k tématu.

Rozdíl mezi tím, když budu fotografkou nebo cukrářkou je ta, jakou o tom máte představu. .. Hele teď jsem si vzpomněla, že jsem měla nejlepší slohovku a přitom mám určeno, že se neumím pořádně vyjadřovat své pocity atd (xD) a ty věty to tady dokazují.. (nedává to smysl xD)

Na fotografku jsem šla s představou, že mě bude naplňovat z hlediska pozorovatele. Já jsem ten za oponou, ten, který zachytí něco, co se děje na plátně, a vůbec není vidět... prostě.. vycházím z toho, že ráda strašně pozoruji ostatní dění kolem, ať už to jsou lidi kolem.. četla jsem to i v jedné staré knížce ve snáři s charakteristikou štíra..

"Ví se také o nich to, že rádi někoho sledují. A třebaže si nejednou říkají, že to už víckrát neudělají, přece neodolají, neboť je to jejich chorobná vlastnost. Jsou náramně zvědaví. Musí se dozvědět pravdu o soukromém životě osob, o které mají zájem. V tomto případě však nejde o nepřátelství, je to spíš špehování ze zábavy."

Ne se v ším obsahem ale musím souhlasit, není to určená pravda, nebo se s tím nechci smířit. Kdyby ale měla být každá osobnost stavěna na charakteristice znamení úplně do puntíku, tak jsme jak ovečky, zařazeny do řady (I když to jsme i tak).

A nejde jenom o lidi. Možná nejsem jediná kdo to tak má, že se rád staví do role toho stvořitele nějaké scény. Vlááádcem :D Mít to pevně v rukou :D

Zachycení třeba jen obyčejného dění, někde na malém místěna zeměkouli, na které se děje mnoho různých věcí najednou. Když ta fotka má duši, tak to je jen přibarvení a důkaz toho :D To jsem se třeba rozplývala nad tímhle. A fotka, podle mě definice zní, je zachycení té chvíle na věčnost. Dál - můžu se s ní podělit třeba s celým světem o tu krásnou malou chvíli.

Další věc je mít nad tím "tvořením" svobodu. To je ale každému jasné (snad). Jenže problémem je, že fotografka je na volné noze, a ačkoliv to byla jedna z věcí, proč jsem si to vybrala, stále je tam ten problém, nejistota :D

Zápor fotografa je to, že musí být vtíravý. Jedna věc je někde v klidu v přírodě fotit brouky, druhá věc je být na nějaké rušné akci a vtírat se před každou scénu :D Třetí věc je žádat o portréty, říkat si, jak se má postavit atd :D :D

Cukrářka. No, já nevím. Na jednu stranu, je to něco, u čeho můžu relaxovat, mě baví válet těsto, přemýšlet nad těmi surovinami, je to pro mě relaxace (ovšem někde na praxi, kde je honička, to asi není podle mých představ, co --"). K tomu, když Slepý Osel říkal, že uznává poctivou práci, při které se dá zpívat, a ne jen přemýšlet, ne vymýšlet, sedět v kanceláři, tak s ním souhlasím. Na druhou stranu mě odrazuje, že hlavním zdrojem té práce je CUKR. To je právě to :D když si spojím povolání cukrářka vyvstane mi na mysl rovnice prodej cukrovin = škodit lidem. Cestou možná tak je, pracovat pod černým pracovištěm a odrazovat od toho chachááá :D (to neřešit :D :D)

Sice první má představa, která mě napadla, byla pekař, ale ne vše je tak jednoduché --". Nemám ani páru, jak to bude :D za další jsou to právě ty představy, schválně jsem to tak vypsala.

Další věc jsou peníze. Cukrářka je méně náročnější a proto to dlěám kvůli mamce, ta mi sice říkala, že si mám vybrat podle toho, jak chci já, ale mě nezáleží na tom, jestli budu cukrářkou (já se umím přizpůsobit, někdy a když mě te"d napadá, to mě vcelku štve --"), já jsem si s tou fotogafkou stejně nebyla jista.. fotografka = 10 000 kč.. a kor když mi teď má platit kytaru cca 6 000 kč.. takže se, viléme, rozhodni a je to. Jestli bych se dokázala vzdát fotografky nebo kytary.. no já měla doslova vizi s kytarou :D, že se jinak než s hraním nevidím v budoucnosti. U kytary mám myšlenku od filmu Pokojný bojovník, kdy není ego, ale je jen tahle chvíle a tenhle nástroj, který tvoří nástroj. Protože bez toho nástroje by to nešlo, takže tahle chvíle.

To se ale liší od fotky, kdy zvěčníte chvíli a u kytary, kdy vytváříte melodii, které hned zaniknou.

(mě dneska fakt nějak nejede mozek a mám ho přetvářený na minimální činnost tudíž i lennost ve psavosti tak se nelekejte, ale nejspíš už to všechny stejně odradilo).. tuž... hustý ne? :D Babko raď! Kdybych se měla řídit Oslovými "radami" :D tak napřed je utrpení.. tak to mám teď s kytarou :D :D vlastně takže to je správná cesta, nejspíš :D :D místo toho, abych se učila na zítřejší (předpověď: katastrofální) hodinu tu sedím a vyprávím o tom... ha ha ha... mužeme se bavit, jak tohle pořád robíme, což.. Ale on si člověk řekne, když si zahraje pár not, že už to má v kapse a pak necvičí a pak se v hodině diví, že není soustředný a že je celej vyjukanej, kolik toho neumí... mě se minulou hodinu stáhlo hrdlo z toho, kolik věcí jsem neuměla... upřímně :D ale člověk se nepoučí (moudrá slova to.. chach..) sám maestro říkal "se mnou je život těžkej" a já mu to věřila :D :D

Nu, takže abychom to utli... tak já to asi neuvěřejnim, nebo co :D a jdu cvičit trochu, jóó? :D To já jen, že jsem dostala psavou a když se budete nudit, tak snad vás to nebude nudit víc, než když ste se nudili předtím...

tak zduř. A btw. vymyslela jsem další divnou anketu, tu jsem vytvořila po tom, co jsem zjistila, že v té první mi někdo DOKONCE hlasoval... 12 hlasování.. tvl..:D jáj já končim! :D