Milý ..., píši ti,
protože jsi chtěl odpověď.
Když můj amulet byl rozbitý,
přišel jsi.. tvá slova znám nazpaměť.
Ptal ses: "Co vlastně chceš?"
když já klečela na kolenou...
"chtěla jsem toho hodně, leč..
proč nemohu raději zapomenout?!"
A ty mlčíš.. už navěky, už dnešní ráno
a nemusíš plýtvat ničím
ale já stále nemohu přijmout, co mi bylo dáno
a tak tu před tebou pořád klečím..
Zkuste zapřemýšlet komu jsem psala? :D
Milá Nicoto, píši ti,
protože jsi chtěla odpověď.
Když můj amulet byl rozbitý,
přišla jsi.. tvá slova znám nazpaměť.
Ptala ses: "Co vlastně chceš?"
když já klečela na kolenou...
"chtěla jsem toho hodně, leč..
proč nemohu raději zapomenout?!"
A ty mlčíš.. už navěky, už dnešní ráno,
a nemusíš plýtvat ničím..
ale já stále nemohu přijmout, co mi bylo dáno
a tak tu před tebou pořád klečím..
A odpovědět je vskutku těžké.. co? :D
Ale.. nějak jsem to sem nechtěla hodit, bo je to slabší bánička. Ale zasejc mě napadla hnedka tuž.. Tak.
Tak tohle je opravdu moc pěkná báseň, pokud říkáš, že je "slabší", budu si muset přečíst ty "silnější" :-) Ne vážně, máš talent a dar přemýšlet. Ahoj a krásné ráno, Petr
OdpovědětVymazat[1]: Teda.. na to se nedá říct nic jiného než děkuji :) (i za ostatní komentáře) :)
OdpovědětVymazat