středa 23. května 2012

To je těžký

CO je těžký?

Věřit.
Je to strašně těžký, až mi jdou z toho slzy kolem. Je těžké přiznat si, že něco existuje, i když jsi celou dobu počítal s tím, že to neexistuje. Ale třeba sis to nechtěl jen připustit. Třeba ses chtěl jen bránit. Třeba bys mohl jít spát.
Je těžké nepouštět si další píseň.

Je lehké to zapomenout.
Uvnitř vře nějaký. . . kotel. Kotel s lávou.

Tak. Věřit x nevěřit.

Je těžké si to připustit. Připustit si co? To, co se právě objevilo.

Ach tak. Už chápu. To se jen karty obrátily. Jen mince. Jen strana mince, kterou neznám.
Jen zlínavá mysl.
Bům.
Z kama to je.
To.

Kotel s lávou a v něm vařecha. A pitvoří se. Převalují se v něm vlnky takového černého popelu.
A ten popel je obrysem pro tu lávu.

Zítra zmizí jádro.
Obalí zapomění. Ale bude tam, ale dosti zkreslený jako sen.

Tak. A ztrácí to hodnotu.
Tak fajn asi se zblázním. Fááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááájn.

Potřebuji kapesník.

Není to tak jak to je. Na to bacha.
Muha.
A teď bylo dáno okamžikem, abych šla spát, z obou stran. Takže.
Doprdeledobrou.

1 komentář:

  1. ... třeba ses chtěl jen bránit. Ale proč? Ono to existovalo vždycky, jen jsi potřeboval. Co? *plác* Tohle! *plác* A ještě jednou!
    A nebo jsi potřeboval ještě něco jinýho.
    Ji.
    Čas.
    Na to.
    Ten správnej.
    Tu správnou.
    A taky ten mezi tím správným.
    A taky tu co tam je.
    Všechen a přitom žádnej.
    Co má to všechno.
    Totiž sebe.
    A taky to.
    Johó ...
    NO.
    NaplnO.
    Jen tolik kapesníků?
    "A teď kdo komu dává"
    Málo kapesníků!
    Zatraceně mááálo .... *muhebue*Učíš mě důvěře.
    Kdo že?
    Protože já právě zmizel(o).
    V nirváně?
    Možná.
    A možná taky ne.
    Protože věřit nemusím.
    Tak jako nemám naději.
    Stačí mi
    že to je.
    Tady a teď.
    A jindy to nebude.
    Ne ne né.
    A seber se.
    No možná nechci, víš?
    Se sebrat.Zas kapesník?
    Ty jsi takovej vůl.
    Proč?
    Proto
    žes počítal s tím, že to neexistuje.
    A možná to je dobře.
    Páč jinak
    by to nebylo tak nádherně lehkotěžký.Nebuď tak náměkó té volé.
    Afirmace pro nejendnešní život:
    Těším se na každou vteřinu.
    Jo.
    S tímhle fakt jo.
    A je mi jedno co to je kde to je proč to je jak to je jestlitojejendruhástranamince nebo jestlitojepodobnýlávěvmrazáku. Tak.
    A najednou zmizel boj.
    Přišel
    mír.Ves
    měs.
    A přišla ta kněžka co kničí. Totiž knížka.
    Určitě náhoda, že zrovna teď. Ty vtipe vesmírnej, fakt že jo. A ty kapesníky došly už včera.
    Smůla? Štěstí.

    OdpovědětVymazat

Nějaké trvání

Když tak to století čekala zjistila, že nemůže žít bez dechu *prudký dech* jenž se skládá a skládá, podobně jako střípky z rozbitého hrnku a...

Archiv blogu