Dobrý večír, číro ven!

Dnes je dnes a zítra je zívat. Teda zítra, pardon. Mám tu pro vás pár záživných myšlenek. My pleasure. Plena šůr.

Jak by řeklo malé srdce, tak dneska si prostě sluníčkuju.

*začne si pískat*

Dnes mě nic nerozhází! *zahřmí hřmotným hřmotem*

Víte, ona ta Míša... je docela vtipná :D A to po tom, co jsem měla psát slovhovku na vyprávění. Totiž, vyprávění, což znamená mít nějaké zážitky, což já aktualitně nemám, možná ty vnitřní oslovské stavy, tak to.... než aby mě něco napadalo, třeba Múza nebo Sůva z nudlí, tak mě napadaly tyhle přesmyčky, toho jsem si všimla, vypozorovala jsem to na sobě!!!!.... FAJNE NO NI.

Hele, mám žízeň. Vždy jsem si říkala, jestli tyhle dialogy a monologa někam povedou.

A další takové ty soudy týkající se. . .

A tak si jak řikám.... *raději se rozplyne na chviličku*

No a tohohle sluníčkování chci dosáhnout bez všeho. Někdy. (>:D:D:D:D)

Bez toho, aniž by mne ovlivnila píseň, aniž by mě ovlivnila droga, nebo nějaké události.... >:D>:D

třeba kdybych vstala a sluníčkovala.

Můžu to i tak, že?

Možná je to v tom, že nevíte, kdy to přijde. V TOM JE TEN VTIP. :D

Ale... začínám zjišťovat, co je zač bolest. Bolest mě dojímá. Ona totiž... když se do teho vžiji, tak... prostě pulzuje...

a to je takový krásný vnitřní tanec. A když se do toho ponoříte a prostě přijmete to, tak pak už nemáte co potlačovat, nemusíte se skrýt před tím pocitem, že něco bolí... a i když já tu "nějakou" hranici překročila jen trošku... protože tělo volalo "zpomal" jen chvíli, velice to pomohlo. To bylo nádherné. Si ták normálně sedíte na záchodě, né .... :D

Když tak nad tím přemíším, tak ty "mě to ovlivňujéééé!" házím já na něco. Ze sebe. Jééé! To je.... pikačů na pí xD Znáte tu značku z matematiky, jak se to nahrazuje 3,14? tak to je to na pííí....

A únava.