Miláškové

Dnešní den mě udivovala jedna věc, pro některé zbytečné, ale tak...

... jak nádherný vztah má Elena a Damon... Prostě jsem o nich snila *_* Proč jsou tak krásní vedle sebe?

Protože Elena je vedle něj tak křehká a lidská a Damon vedle ní z té vnitřní krásy a tím i sounáležitosti vždy pookřeje, protože vedle ní může být mužem "na pravým místě" (jak řekl jednou Tom o Jirkovi xD)..a může tu odhalenou křehkost ochraňovat... No a .. samozřejmě víc než jen to.. prostě tohle se tvůrcům povedlo.. a ještě víc se povedli herci xD

Tady je k nim vystihující video

No a taky další věc... Proč mě ty oslovy články tak dostávali...a důvěřovala jsem mu skoro ve všem, protože jsem věděla, že mluví daleko víc než jen upřímně... vždycky jsem si jenom říkala: "Jak to proboha dělá... že mě tím tak dostává?" A taky proto, že mi říkal, abych mu nevěřila ve všem... a tím mi dal naprostou svobodu.

No a ta odpověď je tak lehká... lehká a kdesi u modrých oblacích... Protože víc než jako písmena ho vidím jako nitro.. nitro člověka... jsou tam jitřní hvězdy a společně tvoří hloubku a nekonečno... vesmír uvnitř člověka. A z tamo pochází co píše.

Prostě lidství.

Fakt jednoduché, co.

A tak mi říká, že je vše v pořádku. Protiřečit si je v pořádku. Rozplývat se je v pořádku. Hněvat se je v pořádku. Protože po tomhle pak vidím, že ten hněv byla jen slabost. Zase tak křehká a bezmocná. Jako by vše nějak pocházelo z jedné černoty... z hvězdami zářícími v temnotě.

A že je to vše... že já nebudu nic jiného než jen reakcí na něco... jenom žena.. že klidně můžu vidět ten střed.

O tom psal jednou i petr akorát jiným způsobem.

Just close your eyes
The sun is going down
You'll be alright
No one can hurt you now
Come morning light
You and I'll be safe and sound

Takže... tm je ta květina v mezičase v černé tmě.. no to je fuk.

Už jen to mluvení o sobě mě štve, moje články mi připadají strašně těžké vůči všemu ostatnímu. Ale jednoho (omg) dne jsem si řekla, že to je dobře, že se ve svých článcích tolik zmiňuješ o sobě (xD). Jak jinak chceš se pohltit než přes sebe a bláblá. No, ale taky já a nejá je rozdíl no.. stejně jako ježek a když ho přejedete je nežek takže...

Komu teď děkovat?

Asi sobě, protože v další chvíli budu už jen na sebe nadávat, ne na Osla ani nikoho jiného, protože to cítím, mé srdce, a myslí má mysl, jen reagující na podnět... i když taky vyzařující. A ne mé, ale prostě srdce a ne má, ale prostě mysl.

A už se do toho zamotávám takže

Sumce v duši!