Ke komu jsi kdy přišel, tak blízko. Musel jsi zas pak odejít. Prostě k něčemu. K něčemu jsi odešel, aby ses hájil, abys plakal a to všechno...
Odešel jsi za ozvěnou a na prázdné připravené pole. Odešel na otevřenou pláň a nepomalované plátno.... s gumou v ruce,
byl jsi prostě tam a teď
se tedy staráš, jestli jsi nebo nejsi smutný, jestli máš nebo nemáš jít někam, kde je aspoň sedm metrů na jednoho člověka...
Svěřoval se ... třeba nebi, nebo suché hlíně a pak taky obzoru... a Slunci.. západu Slunce té barvě oranžové měnící se v postupně tmavou a to bylo vše, ani ses už nesvěřovala, ani ses nesnažila změnit, co chceš měnit teď, ani jsi neřešila nějakou hranici mezi tvým tělem a to pole se ani zas tak moc neptalo, zvířata před tebou utíkali... a teď TY utíkáš, ty plaché, moc plaché zvíře, taky před lidmi. Ale srnce... se to i tak nemůže vyrovnat.
Protože TO vše bylo tak moc daleko... v těch mracích, které je s sebou vzali
Třeba přijde příští jaro, pak léto a poté zase tenhle zapovězený čas.
Nejsi spoutaná... jenom nerada vidíš ten odraz, který se jeví ve městech, chápeš?
Nejsi svázaná, jen zapovězená do sebe pustit nikoho a pomalu se vypařit, místo páry pod pokličkou.
Zapovězená do sebe pustit byť jen malý kousek zrna snění a zapomění a všeho co jest pojmenované.
NOOooooo delete DELete delete delete detelete.
Moc se omlouvám ale dáš mi prosím hlas v soutěži :ú kdykoli ráda oplatíma omlouvám se za reklamu :)http://ibelieve-in-myself.blog.cz/1208/soutez-o-nej-blog-sonb-druhe-kolo
OdpovědětVymazatV sobě ... tam není pojmenované nic.
OdpovědětVymazatA když se to pojmenuje ... je to tam i bez
vpuštění
pozvání
zaklepání.A možná není nic tak,
jak se zdá ...
protože
se to zdá.
[2]: Tak je to.
OdpovědětVymazat