Hm. Dobrý večer dámové a pány.
Děcka. Nechápu to. Neznám to v dětství, trápím se tím v dospělosti.
Neznám to. Ale cítím?
Děcka. Podívejte se. Kolem čeho se pořád chodí. Podívejte, nemám tušení. A je to zvláštní.
Takhle.
Měli jsme tu tucet čoko tatranek, paprik, mlík, skořic.
Ale nikdy ne lázeňské oplatky. Koukněte se, vidím to asi tak, jako se reaguje na to jídlo, jak tomu každý říká, že to smrdí.
Kvasinky? Nemohu vzpomenout.
Lázeňské oplatky, opakuji znova. Vyrábí se hluk, to je taky zvláštní, heh?
Nemám ráda špatně zabalené lázeňské oplatky. Ono totiž, vlastně ráda mám.
To je ta motivace, rozumíte.
Občas mám pocity, jako když třeba nadržuju vodě a a podceňuji kofolu.
Tak to dělám třeba s láskou, že nadržuji čemukoliv, co není láska a podceňuji lásku.
Láska lálálázeňské oplatky. Aneb začíná tě tvá láska Kat laskat.
To je sranda myslet si, že ovládat myšlenky.
Já nevidět rozdíl mezi baterkou a ovládáním.
Víte, slečna jmenem K(r)asasmutna si hraje na zelenáče. A mě štve věc.
Jedna jediná jedna jedna jedna jedna.
(teď si představí, jak sedí v koutku:) Mě si nevšímejte. Jsem smutná Kastra.
Já znám svou budoucnost.
Já budu dělat, co dělám teď, heč.
Já totiž znám, že vteřina se nemůže přehoupnout do druhé.. Jééé jejejeje, co je to vteřina?
Víte slečna Kamaradsutra čaruje pýchu.
Polní pychu.
Mě by zajímalo, co je to "teď". Mě by zajímalo (opět přestupujeme na kolej, kde stávají jen vlaky s číslem 0100 Express Řečcké a nické Otázky.) jestli zajímá zájem nezaujetého člověka člověka dívajícího se pohledem zevnitř.
Ne, nenene. To mi teda neříkejte. *třepe ukazováčkem sem a tam, ze strany na stranu*
Já se nezajímám o to, že se mám ráda.
Nezajímám se o to, že nelituji myšlenek... myšlenek.
Nelituji všeho, co mi voda dala.
Co mi dala ta píseň.
Co mi dává pohled zevnitř. Protože nic.
Nevadí a nevidím. Nevadí to moc a nevidím moc dobře.
Ale zpět k těm lázňákům. Dlouho jsem je neměla, to je End of story.
Napijte se prosím vás vody, protože voda dokáže zaujat svou křišťálovitostí a nemovitostí tak, že člověk s potěchou pije a hltá jako hltá vlkodlak krev člověčí.
Jenže já jdu spat.
Žádné komentáře:
Okomentovat