Dnešní den je dnem, kdy (sami) sobě dáme všechny dary. Pár čtyři a dvaceti hodin, nebo možnost uvědomění si nádechu a výdechu, při kterých se ty křídla vznášejí vzhůru.
No a ta nikam nespěchající jemnost nabije vědomí, že se chce přemýšlet. O různých věcech.
Například o citátech od K. Čapka:
Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí.
Pesimismus je jisté požitkářství; je to prostředek, jak se radovati ze špatného stavu věcí.
Pesimismus je jisté požitkářství; je to prostředek, jak se radovati ze špatného stavu věcí.
Humor je solí země. Kdo je ním dobře prosolený, vydrží dlouho čerstvý.
Kritizovat - to znamená usvědčit autora, že to nedělá tak, jak bych to dělal já, kdybych to uměl.
Člověk se nikdy nezbaví toho, o čem mlčí.
A nebo se tedy můžeme radovat ze špatné nálady. Ale nemusíme. *zvedne ukazováček*
Dnešní den je dnem, kdy vracím své všechny odsudky Tobě.
A od lidí, chodících po ulici... nevěřím, že jsou jen kolemjdoucí.
V momentě ležícím mezi oslovením mé třídy jako rodina a mezi spatřením podvečerního nebe.
A potom, jaký den je, takový bude i večer. A, no, takový i je.
*breathing in* Who am I?
*breathing out* Arrrgh, I don't know.
Takže, pojďme položit úsměv na tenhle obličej.
:) (<- ten opravdový)
OdpovědětVymazatCo se týče těch kolemjdoucích, dřív jsem je brala jenom jako šedé lidi, plahočící se náhodou kolem mě.
OdpovědětVymazatAle teď je vidím z mnohem zajímavějšího úhlu a občas si i představuji, co dneska, nebo dokonce za celý život zažili.