A to jakože opravdu jen tak aby se řeklo.
Totiž, jednoho krásnýho dne, čili před 1 minutou, jsem se naštvala na tu naštvanost, čili jsem se vědomě (a duch svatý..) rozhodla pro to, co je napsaný v nadpise.
To je opravdu totiž zajímavý, pokud jste právě naštvaní. Pokud ne, tak vám, myslím, tyto řádky budou jen... aha, já napsala myslím? Tak nic.
Co to v laickém nářečí znamená?
Držkovat nejen v hlavě, ale i nahlas a klidně urazit i kolemjdoucího.
Vzít si sebou ne jednu tabulku, ale aspoň TŘI tabulky čokolády.
Když sebelítost, tak si k tomu přečíst pár řádku oslíkova náboje, to možná potečou slzy i krev proudem.
Ale bude z toho dobrý pocit, ne? Že jsem udělala dobrou práci, něco dobrého pro sebe, duševní rozvoj.
Něco s čím souhlasím. Zkrátka čas na porci čehokoliv destruktivnííího a tak. Protože ono to chce.
Ale mám sebedestruktivní pocit, že to nestačí. To možná proto, žer o tom jen píšu.
Vlastně jde o to, chtít to, co odmítám. Protože "To, co přijímáte mizí."
Takže ja jdu pro tu čokoládu, smetanu, melouna gálija a možná taky pro arašídový máslo.
A kdyžuž, tak nějaký film Sněhurka a lovec.
A banán.
Ale i tak to bude dobrý pocit, ne? Co?
Milá, mně obzvlášťě drahá Kfjetinko v mezičase, s tím slepým oslíkem máš úplnou pravdu. I já mám moc rád jeho slova, ale nakonec se i tak budeš muset stát vrahem či vražedkyní a budeš muset v sobě slepého oslíka zabít, stejně tak jako Buddhu anebo i samotného Krista. Tebe to říkám, protože vím, že má slova pochopíš v pravém duchovním světle. Ne každému bych toto mohl říct, protože toto je obzvláště vysoké učení, možná i jedno z nejvyšších. A vlastně mě to naučil právě slepý Oslík. Slova, která mi kdysi napsal a která uchovávám ve svém malém srdci jako nejdražší poklad, nikde na jeho stránkách nenajdeš, protože mi je kdysi poslal na můj mail.Napsal:___________________________________"Nedělej nic, tedy ani nedělání. Veškerá cílená činnost, snaha a úsilí, jež je skrytá touha já po něčem jiném než je samo já… ať už je to pocit sebevymalovávanější… zapřít sebe sama… prostě nebýt… žádné já to nevyřeší, nedokáže… protože není co vyřešit, co dokázat… problém s dosahováním zmizí, jakmile se touha po dosažení vytratí. Ego si dává všelijaké cíle… dokud má cíle má i pozornost. Usušit ten zdroj a vykořenit lze jen vhledem do toho, že všechno co lze vnímat nikomu nepatří a je prázdné. To se dá jen tehdy, když je nahlédnuto svým touhám pod pokličku a pochopen zdroj a princip vznikání utrpení na základě zkoumání sebe sama. Já jsem prostě nakonec musel zvolit sebeignoraci, protože všechno co jsem dělal živilo já.Takže jsem se ve své pozornosti ignoroval ať se mi jevilo ve vědomí cokoliv… soustředil jsem pozornost jen na nicotu, prázdnotu… ticho od vědomí sebe sama… byť by se mi slibovalo jakékoliv bytí celého vesmíru jako krásné. Musel jsem zabít všechno… i nevinné, i rostliny… celý vesmír... celý sen. Všechny krásné vzpomínky, i západy slunce i svítání jsem všechny nahlížel jako na související jevy s utrpením… byl jsem nazván vrahem a necitou sám před sebou… jako Bůh který se rozhodne zrušit veškerou existenci svého vlastního snu je obžalován ze zrady… ze sadismu… atd… Nikomu bych to období nepřál… jaká to je vyprahlá a nehostinná procházka… jež nic nedává, ale všechno krásné bere…Jediné řešení bylo ukončit vědomí sebe sama… pocit existence nějakého já.A to ještě bez vidiny a motivu že to k něčemu bude. Já jsem už nic nechtěl… když ti to říkám, a ty to budeš zkoušet…. už něco chceš, už si od toho něco slibuješ… a tak ti nebude nikdy fungovat nic… dokud půjdeš za svým snem."
OdpovědětVymazat_________________________________Přeposílám Ti Jeho slova, protože vím, že ho máš velmi ráda ve svém srdíčku, stejně tak, jako ho mám rád i já.Měj se moc hezky kfjetinko v mezičase...
[1]: Kdyby jen oslík uviděl, že ten, kdo se ignoruje, ignoruje něco, co neexistuje ... kdo tam soustředil pozornost na prázdnotu? Nikdo, dělo se to samo ... samo skrz sebe. Od začátku. Kdyby tohle uviděl, nepsal by už o utrpení, protože to pak pozbyde smyslu. Jakápak trnitá a úzká cesta, ta vůbec není potřeba, je jen potravou pro neexistující iluzi já ... protože ten, kdo jde po úzké trnité cestě, to dělá jen proto, aby se cítil lepší než ti, kdo jsou po široké, rovné a pohodlné ... vůbec to není k ničemu nutné ... je to skryté ego snad tím nejhorším možným způsobem, a kdo uvěří tomuhle, bude pak neuvěřitelně těžké ztratit ono "já" ... i v tom, co dělal, byl obsažen životní příběh, a dokud tam je, tak to, o co se snažil, bylo nemožné ... ztraťte však životní příběh, pocit ohrožení své existence a vědomí toho, že vše musí mít nějaký smysl jen na pár vteřin - a je dokonáno ... :)
OdpovědětVymazat[2]:Ahoj Spiiiidy, rozumím co říkáš, ale musíš si také uvědomit, že pokud mi slepý Oslík chtěl odpovědět, musel vystoupit z onoho stavu živé prázdnoty, protože kdyby to neudělal, jak by mi potom mohl napsat slova, která mi napsal? On to udělal z čisté lásky. A já bych udělal to samé pro každého, kdo by mne požádal o radu. Slepý Oslík není hloupý. On ví, že se nejdříve musí snížit na mou úroveň, abych mu mohl porozumět. Vždyť přeci nemůže mi vykládat vysokoškolské učivo, pokud ještě neovládám učivo střední školy. Až když zvládnu a uskutečním jeho radu, až potom mohu přejít na vyšší level a jeho rada bude opět jiná. Dělám to stejně. Pokud mne někdo požádá o radu, dám mu ji, ale jen do míry jeho vlastního poznání a možného pochopení. Další věcí je, že hovoří v minulém čase, tedy hovoří o tom, co dělal v určité etapě svého života. Slepý Oslík téměř dokonale před několika lety vystihl můj stávající duchovní uskutečnění a tudíž věděl téměř 100%, kde se na duchovní cestě nacházím a proto mi dal radu, která by mi pomohla učinit další krok na Jákobově žebříku. Nemůžeš to brát tak, že Slepý Oslík nevěděl o čem píše. Věř, že to věděl až příliš dobře:-)
OdpovědětVymazatHmm... už jsem se lekla že oslík něco neví :)))
OdpovědětVymazat