Někdo jiný

http://youtu.be/SC9eKCAKbLA

Seděl člověk nahý na židli. I jeho oko začalo slzet kyselinu, dostala se tedy pryč.

Strhl ze sebe všechno oblečení, i tu duši. Opustilo ho přesvědčení.

Vykašlal do dlaně hlen, v něm bylo slovo. Selhal mu hlas.

I opadaly všechny vlasy, opustila ho tedy rakovina duálního vnímání.

A pak tu seděl nahý, i bolehlav přestal.

Kolem něj se vznášely suché listy všeho, co si jen dokázal představit a o čem si myslel, že je skutečné.

Teď už je tím o čem jen velryby přemýšlí (a o ničem)

a v tom lístku, který dopadl na silnici, se skryl i význam smrti,

tak kdo na ten list šlápne.

Šel člověk nahý po cestě, která se táhla až k jezeru s vorem.
Šel zbrkle a potkával vjemy
(schováme se za dvojsmysly a jen doufáme, že na to ani nepomyslí)

Šel a hypnotizoval se navzájem s dálkou. Obloha se na něj zadívala a opřela se do jeho beder, pořádně.

Sáhl po obloze a střetl se se vzduchem.

Šel rychlým krokem až se konečně rozběhl za ODVAHOU.
... byla rychlejší. Cítil, že vjemy běží za ním, tak pochytal snítek smíchu. I jeho srdce tlouklo tak, jako by s ním běželo nějaký důležitý nedůležitý závod.
Na svých bedrech oblohu, v rukou vítr a smích říkal: "Chachá."

Cesta sama se propadala.

"To je to místo, kam jsem tě chtěl vzít, abys věděla, že mi to není jedno,

ale nevěděl jsem kam. Byla zima, ale polibek ví, že tě to zahřeje."

Péčko. a eSko. Trochu jsem vyšla ze cviku mánjblouin tak... proto civičím ._.