Stoned in pa-ra-dáááájs, shouldn't talk about it
;3
Žít v tomhle prostoru, kterým je ohraničeno tohle tělo, je tak dokonalé, že jakákoliv smysluplná věta odchází s bílou vlajkou a pokaždé se rozplyne. Pokud téhle (těmhle) chvíli(ím) dám možnost, sama ukáže to, co doposud bylo až moc jemné na to, aby to vyšlo na... povrch? Néé. Pořád To plyne uvnitř, ale září to stejně jako ti andělé ve stříbřitém sněhu.
Všude kolem. A taky země.
A když zvednu ruce (jako když objímáte svět) a snažím se To vymanit, tím víc to září.
.... ZÁÁŘÍÍÍÍÍÍ.
*a tak objevuje (jak sladké slovo) a zkoumá způsob, jakým by Chvíle mohla ještě víc tancovat*
Ticho bylo vyňato a nyní tančí na prahu mrakodrapu, kde jde vidět jen jeho stín díky kontrastu se sluncem, nepezpečně blízko hranice, kde se může vnořit do propasti.
A dech ani nedutá, a příjemně nenápadně koexistuje s tím prostorem. ♥♪♫♪♫♪♥
Přirozeně, jak nejvíc to jde.
*tváří se skromně a nevěří tomu, že tohle jí ještě kámoš Život připravil? ... ?!*
Šššš.
*skáče nahoru, chňapá a natahuje se po obloze a dělá to jen proto, protože ji to baví*
Šššš *napomene ještě jednou* Potřebuji vám říct něco, co jediné bude dávat smysl z tohohle... jó prostě z tohodle! Je to velice jednoduché, až se bude někdo možná divit, proč to sem píši.
Smích k lásce patří stejně jako tanec k hudbě :')
A spojení těchto aspektů (?) upeklíte ráj.
Néééééééé, to bylo tak strašně povrchní vyjádření, že to až... je možný.
Vím, že tohle všechno jde zbožňovat ještě o mnoho vííííííííc a víííííííííííííííííííííííííííííc, ale jsem z toho zbožňování tak... *neexistující slovo* až to ... je možný.
Víte jak je vzhledem k tomu *nepopsatelnýmu slovu* metaforické vesmírné objetí slabé? Tak. *_____*
Jednoznačně mi tohle už Život neukradne. Smrt ano, ale ta může všechno.
Nemá smysl ani děkovat. Proč? To *nepopsatelný slovy* se nějakému děkování vysměje a kopne to *pokud nějakou má* dořiti.
*oh, maj bat :V*
*tváří se pořád jako vždycky, ale uvnitř už má (možná napořád, možná na jednu vteřinu) vyrytu tuhle chvíli a tuhle a tuto a dalších tisíc, které jsou ve výsledku jen jednou (chvílí) taky.* (trochu zmatená schíza xD)
Tyhle věty nyní zkuste zmilionnásobit a pochopíte, že všechen ten "smysl" z nich →křičí← (jakože FAKT křičí) a zní (a pluje) z ozvěny. Někde v této i v jiné dimenzi (v jiné notě).
Miluji Zbožňuju těěěěěěěěěěěěěě pohybe, prostore, živote, smrťáku, smíchu, hudbo, strachu, zelená mikino, dechu a vám podobní :D Ale o tomhle ššššš. :3
Jo a... docela jsem váhala, jestli to pojmenovat jako Modrá Mikina (aneb 2.part Zelené Mikiny), protože ... nevim, ale oukej.
*We don't talk about it:*
Hele kroť se s těma článkama jo? *__*
OdpovědětVymazatVíš, ono když ... když žiju v lásce, tak jsem teprv pořádně schopen ve tvých článcích vnímat ty minisvěty v mezisloví ... mezivětí ... to, co je tam prostě nejcennější.
Jo a s tou nejhlavnější větou 101% dokonalostní souhlas. :)
Miláčku, je v Tobě hluboká rozmanitost... však to sama znáš, tolik barev, tolik vůní, tolik melodií, tolik tanců, tolik polibků... takové roztomilé skotačení, kdy se Ti chce dýchat stále víc a víc... zatímco umíráš...
OdpovědětVymazat[1]: awww.. ^_^ .. no mám za to že v tom dokážeš najít ještě větší prostor než kolik ho tam původně mělo být :D... protože.. prostě proto n_n děkuji :)[2]: malý srdíčko? *w* .. jak ty dokážeš na tři řádky perfektně vystihnout to co já se snažila vyjádřit v jednom článku... huá huáaj edor ju both :')
OdpovědětVymazat