Sranda no.

So Silent ♫

Odjakživa jsem bytostně nesnášela pomluvy. Jakákoliv. Proto mám ráději mlčení nebo smích.

Takový ty, které se např. řeší teď v naší třídě.

Z tý atmosféry srší taková neupřímnost. H-n-u-s.

V podstatě všichni, když se něco skupinově řeší, tak všichni do puntíka mají založený ruce (jakože na hrudi) nebo uzavřené, aji mistrové.

Řeší se takové pičoviny. PIČOVINY. Neskutečný.

Ale fakt - díky úplné hovadině děcka odchází po řadě s brekem od psycholožky. Aha, sranda, jasný no.

Na nic. Absolutně. Už podruhý za ty dva týdny u nás byl ředitel.

Většinou mi nezbývá než fejspalmovat. Ale přesto je mi špatně a smutno z toho, že se všichni bojí a nevěří si a vzájemně proti sobě bojují.

Čím dál tím víc mě to mrzí.

Jo a prosím, jenom žádné kecy o tom, že to je život, že se učí, že to přejde a takové kokotiny.

Strašně medová slova, kterými se neopovažuji plýtvat.

No, ale tohle se děje ve škole. Doma jsem sjetá L&L a ty lidi ze školy doma vůbec neřeším, to je uplně jiná dimenze, strašnej kontrast *_*. Až na dnešek teda.

Nezbývá mi teda nic jinýho než L&L.

Tak nic, to bychom měli.

If you wanna fight,

then why are you running?

If everything is fine with you,

why are you stumbling...

so silent.