čtvrtek 23. ledna 2014

Svítá, a ty nejsi doma.


Čas pro absolutno
znamená povlávající kouř
z tvých úst
A čas to utnout
než padnu na výškové dno
ladně
Hledat v mysli mír
předtím než
se naučím něžný relax
vemeš
si deštník
a déšť
nech na mě.

Znáš to, lidé milují,
barevné stopy zanechávaj
nemám ani ponětí,
jak to dělají.
A občas bych si chtěla půjčit tvou duši,
a vyzkoušet si tebe,
na vlastní kůži.
Ať sem v obraze.
Dot.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Nějaké trvání

Když tak to století čekala zjistila, že nemůže žít bez dechu *prudký dech* jenž se skládá a skládá, podobně jako střípky z rozbitého hrnku a...

Archiv blogu