Aby bylo jasno...

tak...

• jsem přesvědčená, že téma "Sen" je dosti důležitým tématem lidí v životě, protože se nás dotýká hodně v tom smyslu, když si člověk odmyslí to, že je to nepodstatná součást spánku. A připíše k tomu to, že reálný život se může jevit jako produkce snu, ze kterého se ale člověk ještě neprobudil a tak v něm pokračuje myslíc si, že je to skutečný a nemá zájem se probudit, ani neví jak a proč by taky měl. Takže tohle pokládám za podstatnou část, hned vedle téma smrt.
  
  
• všechny ty andělé, Tajemství, pozitivní myšlení, vyšší moc, démoni, konstruktivní síly (nebo zákony) vesmíru, duchovní růst, věštění, karma, inkarnace, vyšší a nižší já, šíření lásky - všechno tohle upřednostňování jsou pro mě (zprominutím) už jen sračky, protože neexistuje, aby se, pokud chcete vysílat jen lásku, vrátila jen láska. Vše potřebuje rovnováhu, takže pozitivním myšlením si nikdo moc nepomůže. Na chvíli ano. Je to hovadina a nejsu ignorant. Já si timhle vším prošla, doma ještě někde mám knížku s andělama. Prošla jsem si tím, abych zjistila, že jsem na tom samým místě. Na začátku, na konci, na tom nesejde. Ať si ty věci existují, ale (kromě téhle chvíle) jim už nedávám žádnou energii. Jediné, co mi z toho zůstalo, je částečné vnímání aury, to mi asi tak stačí. Asi si tím někdo prostě musí projít, někdo to nepotřebuje, nebo je to jejich realita, nevim, v tom případě je to vlastně v pořádku, není na tom nic špatnýho. Ale pokud se ničeho z toho nevzdáte a nepřipustíte, že to je lež, nevidíte za tu věc a ta věc pořád stojí nad vaším předsvědčením. Třeba bych teď mohla zpochybnit, co jsem napsala a dávám svobodu tomu, jestli se to jeví jako výmysl, nebo na tom něco je.
  
  
• nevidím ve zlobě,  hněvu nic špatnýho. Je to pouze druhá mince a málokdo si uvědomuje, že má STEJNOU váhu.
  
  
• navážu na to, že jsem na tom samým místě. A tím mám na mysli zájem o své tělo a osobu a zdravou, andělím soplem nezkalenou, radostí. Jsem teď navenek úplně jiná, než jsem byla před půlrokem, stejným způsobem (tyjo je tu čárka nebo ne?) jako jsem pořád stejná. Jestli mi jakoo... jako rozumíš. Páč jsem si uvědomila, že jsem za ten půlrok prošla dohromady 7 většími "zkouškami", a víc než v polovině z nich jsem selhala. Úmrtí v rodině - fail, rozšíření o nový koníček - úspěch, talentovky - fail, řešení vztahu - fail, odstěhování máti - fail, zkoušky z oboru - úspěch, ucelení mé osobnosti - úspěch.
  Takže nakonec pořád vím, kdo jsem a čeho su schopná, á ...nejvíc síly mi dával 2 bod(co bych bez něj dělala?!). Klidně přijmu ještě větší rány, it makes me stronger.

Nic, to je pár věcí, kterými jsem otravovala na blogu ve článcích, takže jsem je musela vypsat naostro a vyšperkovat, abych je mohla nechat jít a nesrali mě. :D

^^ Na závěr nějakou píseň. Tell me you love me je supr dupr zakončení a Vy? Se mějte jak třeba potřebujete. Bruh.

Soua...

IMOUT.