pondělí 1. září 2014

Síla člověka

*Name in stone♪* Člověk musí být silný. Protože se na něj valí lavina. Ať už je ta bolest víc či míň bez slitování, ačkoliv může vzít sto klidných nocí, prudce vrazit přes žebra ruce a vytrhnout srdce, člověk obstojí. I když sám putuje do tisícileté války přes pustou planinu, nebo se má vyškrábat zubama nahoru z 80metrů hlubokého ledovce, udělá to. On to totiž slyší, dýchá. Ve své hrudi zapálí jiskru a vyšlehne plameny. Ačkoliv si možná i spálí jazyk pod těmi jedovatými slovy.

Člověk je silný. I když by viděl ohromné prázdno a tmu, přes kterou by měl přejít, najde světlo. Zůstává totiž na místě, nikam neutíká.
V jeho síle spočívá to, že dokáže chybovat. V každé sekundě se odehrává jeho boj se skutečností, že je při vědomí.
Jako bytost má tedy nejmocnější a nejnebezpečnější zbraň. Slzy.
Jeho síla, jeho slabost.

Tedy, tohle všechno prochází, bojem a proplouvá... šššš... jediné místo, které neznáš a je ti cizí, je to objetí matky Smrti... Ta ví, co dělá a je to zatím to nejbezpečnější odpočívadlo... Pro Tebe. Plné ukolébavek.

A tak tedy tiše... jemně naslouchá... tomu ukňučenému světu, vesmíru... a po tváři mu jako splašenému běží úsměv.

7 komentářů:

  1. nabízí se "výrok" z Atlasu mraků: "Je člověk, jenž spáchá sebevraždu, zbabělec, nebo odvážlivec?" >:D

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Chmm... co si myslíš ty? :)

    OdpovědětVymazat
  3. postavit se proti pudu sebezáchovy jsem vždycky považoval za jistou formu odvahy.. ale přistupuju k tomu neobjektivně, protože třeba já osobně mám ze smrti strach, avšak, na druhou stranu pevně věřím, že po smrti musí "něco" být, protože kdyby smrt byla definitivní konečná, tak by bylo zbytečný, abychom si cokoliv pamatovali, když by se to ve výsledku vytratilo do "ničeho" o.O .. uh *husina* ..
    ale abych se vrátil k otázce, tak mi tam trochu hapruje skutečnost, že mnozí sebevraždu spáchají pod vlivem značné deprese, kdy to udělají, protože to "vzdali" .. sakryš - trochu si protiřečim xDD považuju to za odvahu a tečka xD

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: No jo! "mnozí sebevraždu spáchají pod vlivem značné deprese" to mě ani nenapadlo... a je to klíčový proč lidi na sebevraždu nadávají.
    Jináč s tebou souhlasím no. Protože zbabělcem může být člověk celý život, ale konečná je prostě mít koule na to s tím zbabělectvím skoncovat a dovolit si sáhnout na smrt.
    Ale vem si, kdyby někdo spáchal sebevraždu z lásky. xD Jeden dotyčnej takovej nápad dostal... chtěl dokázat lidem, že existuje i člověk, který dokáže zemřít úplným blahem. Když tu smrt má v úmyslu, tak by se to dalo brat jako sebevražda, ne?!?! xD NE?! Hm. Jenže to je teda mimo mé předsudky. Ten člověk by pravděpodobně musel být na úrovni, která je běžně označovaná jako cvok (podle mě tedy lidmi nepochopená osobnost člověka hodně ostře se lišící od průměru). Ani by se tomu nemohlo říkat nemoc. Jen "Umřel blahem." xDD Ale to je jiná pohádka.
    Ale i tak mi to pojmenování zbabělost nesedí. Jakože... jaký důkazy zbabělectví mi přesně může kdo předložit, jak může někdo jiný pohanit důvod, díky kterému ten sebevrah usoudil, že je to tak správně? Je to jeho rozhodnutí. Pokud to nikoho nenapadlo, zřejmě se nedostal do podobné situace, nemá právo prostě tak soudit. Damnnit.To je něco podobnýho jak téma bezdomovec. Kolik lidí tím pohrdá... přitom jediný důvod, proč je to lidem nepříjemný, je to, že jim připomíná, že tohle je taky možnost, jak by mohli skončit. Takže to pohrdání je jen strach a odmítnutí člověka, co se liší a co má nejméně majetku. Takovej člověk je ve společnosti totálně bezcennej.Sakra, sakra. Sakraaaaaaaa! Článkujem v komentech. Ale tak proč ne. :D

    OdpovědětVymazat
  5. Koment skoro delší než článek:D proč ne :DD

    OdpovědětVymazat
  6. ... a po tváři mu jako splašenému běží úsměv...
    Aneb "procitni a chechtej se", slovy mystika. A tak se občas taky tak chechtám, když se nad tím vším kolem sebe zamyslím :-D Dlouho jsem tu nebyl, ale píšeš pořád dobře.

    OdpovědětVymazat
  7. Krásné, vzletné a jedno-duché, jako vždy ^^

    OdpovědětVymazat

Nějaké trvání

Když tak to století čekala zjistila, že nemůže žít bez dechu *prudký dech* jenž se skládá a skládá, podobně jako střípky z rozbitého hrnku a...

Archiv blogu