čtvrtek 27. srpna 2015

Z modrých očí

*plazí se po zemi*
*hledala všechnu tu věčnost v modrých očí a našla ji*
*tak se snaží zvednout*
Pokud se ale zvedne, opustí ji iTaSamota
*a nechá vše plynout*
*plavat*
splynout

a nestará se a zapomíná

*ale když pocítí šimrání v levé dlani*

*tak se podívá dolů a otevře pomalu*

*ve věčnosti*
*prst za prstem*
a spatří tam malého
umírajícího broučka,
světlušku


Tudíž když se rozsvítí, k mému udivení,
a lahodění mému uchu,
vyhrává sladkou píseň
jako med
a žhavící
jako peklo

a ryzí jako

jako tvoje oči
když myslím na tebe.

A jediný zvuk, který slyším,

jsou
....
....
hrobu? o.O

3 komentáře:

Nějaké trvání

Když tak to století čekala zjistila, že nemůže žít bez dechu *prudký dech* jenž se skládá a skládá, podobně jako střípky z rozbitého hrnku a...

Archiv blogu