Porozumění

Lehký vánek pofukující a jemně pozvedávající větve stromu

Rudý písek zalitý paprsky slunce, pomalu přibližujíc k horizontu

Všeobklopující hlubina oceánu hladící konečky prstů, chladnou kůži, všeobjímající chlácholivá vlna

Široké dutiny země, skály a jeskyně, do kterých rostly kořeny stromu a liány

zdroj obrázku

A svíčka co pořád hoří. Uschlá růže, bělounká. Vděčnost za světlo a za sílu. 

Okem neviditelnou, však srdcem jde cítit. Za tuhle ti děkuji. Za tebe.

Děkuji ti za pokoru, kterou se ponáhlím znovuobjevit. Děkuji za ticho, jenž mohu kdykoliv vyslechnout, ačkoliv většinou je zapomenuto za hromadou spěchu.

Děkuji ti za strach, i když jsem si každý den říkala, ať mě opustí.

Jsem vděčná i za moudrost lidí, jež je tento rok provázela. Moudrost, i tu houževnatost.

Jsem vděčná, že se každým dnem musím sebe ptát a přemýšlet. I když jsem nenašla odpověď.

Děkuji za ty vrány, co mě ke konci roku zdravily. A za srnky a za majestátného jelena, co jsem potkala. 

Děkuji za štěstí, které mě krůčkem doprovází. A děkuji za ty vlastnosti, které jsem tento rok získala, nebo zdokonalila. 

V prvé řadě trpělivost. Trpělivost voní  jako vanilka a santalové dřevo.  

Průbojnost. Solidarita a nekonec odevzdanost.

Jako tulačka jsem se potulovala v těžkých vodách pocitů. Jako nejistota.

Strach a lhostejnost. 

Všechno, co celý rok drželo pohromadě, byla naděje. Ta jiskra, skrytá i odhalená. Ale velkolepá, vždy.

Co se týče pozdvihnutí několika momentů, za celý rok. Je tam odevzdání se a náhled za oponu, ztráta strachu způsobilo pocit hojnosti. 

Dále pomalu stavěná jistota, poskládaná na základech skály, jistota podpory a důvěry v sebe v každý těžký moment. 

Uvědomění si své sebehodnoty. 

V těžkých chvílích vše bylo jednodušší díky důvěře v sebe. Porozumění a pochopení, které rozpustili všechno jako sněhové vločky.
Opuštění starých verzí „já“.  Hbitost bezmyšlenkovitosti. 

V posledních měsících mi chybělo slunce. Přes zimu je ale parádní příležitost zakuklit se do sebe. Doba zakuklení u mě pak znamená rozkvět tvořivosti. I když vím, že tento rok se budu toulat dál v pocitech nejistoty, ono to zní divně, ale zároveň pod povrchem bude sílit pocit té jistoty a víry v dobro.

Takže děkujííííííííííííííííííííí