Člověk spí. Spánek dýchá pravdu. Pravda sídlí jen na vrcholku hory. Hora se pohnula nejen díky větru. Vítr rozvířil touhy.
... Klapky od piana se rozezněly víc než kdy víc. Ale člověk jen a pořád spí. Klidně. Velmi klidně. Možná dokud ho neutlumí ta hudba...
Nepřestane ta hra hráti. Už se nepřestaneš nikdy smát.
Už nikdy nebudu takhle psát. Především před barvou se sklánět...
Takže tady jsou ty Tvé oči. Dívají se na mne. Bože, ty Tvé oči nepřestanou hrát prostoprázdnou duší.
Tamtou průhlednou. Pořád. Jsou ty křídla- ne, to nejsou křídla.
To jsou nitky, za které tahám, které ožívají... Když se probouzím.
Začátek se prolíná s géniem. Ve městě Za obzorem.
Tak, tak moc pověrčivý a... unášející.
A říkající nic.
:')
OdpovědětVymazatÓ, milá Khiro, nádherná květinko v mezičase, tento článek mě vnitřně velmi zasáhl, dotkl se mě něčím, co slovy nedokážu pojmenovat. Piáno křehce hraje a já čtu opět a opět ta slova a snažím si je zapamatovat, protože se bojím, že na ně zapomenu a že se jednou ztratí. Nechci je zapomenout, chci je žít věčně nebo aspoň milionkrát stejně. Tajemné prázdno mé duše se rodí do věčnosti každé ráno a já se snažím z té věčnosti uprchnout, abych zase mohl prožít jeden jediný okamžik, který by se stal novou věčností. K Tvému textu bych chtěl říct - DOKONALÉ, ale už by to bylo posuzování, už by se ta dokonalost kamsi vytratila a tak namísto posuzování se jen proměním v zapomenutou malou tečku na konci věty, kde se ztratím a kde mne už nikdy nikdo nenajde.
OdpovědětVymazatNa youtube jsem si šel poslechnou nějaké další skladby od Philipa Glassa, protože mě ta hudba zaujala v Tvém článku a všechny skladby od tohoto autora jsou úplně famózní! Výborný umělec a já jsem ho vůbec neznal. Velké DÍKY Khiro, že jsi mě s ním seznámila. Obrovská síla jde z jeho skladeb! Jsem opravdu unesený...
OdpovědětVymazat[2]: [3]: a já místo tečky ...asi takhle: :')
OdpovědětVymazat