Nikdy nepřestanu obdivovat rozdílnost západů slunce. A nikdy nezapomenu sílu temných emocí. Nikdy.
Mysl nikdy nepřestane souhlasit s myšlenkou, že je rozpolcená.
Nikdy nezapomenu nedosažitelnost tónů a melodie. Jsou někde na vrchu. Je těžké jen je zahrát. Přitom bez toho umění zahrát by neexistovali a neviditelné ticho by se stalo nudou. Nic by nemohlo být obdivováno.
Člověk je na rovné přímce. Čas je v kruhu, který se děje teď. Člověk stojí na pevné zemi.
Člověk je na rovné přímce. Čas je v kruhu, který se děje teď. Člověk stojí na pevné zemi.
Jeho oči se setkali s odrazem oblohy. Máš pravdu. Vždy.
Teda, pardon, vždy upřímně lžeš.
Někdo lže naprosto falešně, za to ty tak skrytě, ale upřímně... lžeš.
Jen ty. Posaď se rovně a přestaň lhát!!! Přestaň si namlouvat písmenka, slabiky, slova, a lži.
Lži a nic si nenamlouvej!! Slyšíš?
Nic víc. Jen jedna nekonečná možnost, co v sobě má všechny.Míšo, ty to vidíš taky. Viď? :P
OdpovědětVymazatČlověk se za těmi slovy pomalu vidí, řádek za řádkem, odstavec po odstavci. Takový až mrazivý pocit. Už jen zda je to přání nebo pravda a já nevím co si přát víc.
OdpovědětVymazat[1]: Možnost. Ten význam je tak.. krásný.
OdpovědětVymazatMíša se stala andělem a přejmenovala se na Mishu. Ale to si ani neuviďomuje. :)(sakra to by se dalo pekelně rozvést *_* :D)[2]: děkuju. Teda nevím, jestli se děkuje, že někdo dostal mrazivý pocit, ale odteď prostě jo! Děkuju.
[3]: Yes, yes, yes, yes! Rozveď to *_* :D
OdpovědětVymazat