Pocit jako bych mohla vyschnout
jako láva
kámen
jsem přírodní úkaz.
Teče po cestě kolem tvého přístavu
tiše dlouze intenzivně
na jazyku, který nemá
cítí příliv vrahů
té nesměle společnosti pohybující se v noci
tiše hravě vášnivě
plazí se dál
a noc ještě neustala
přejíc si, aby vstalo moudřejší ráno
Západ slunce
uvízl v kobce
Za to všechno
sním tě
roztavím tvou klíční kost
a celá noc se prostě jen tak rozpíná
Rozepla jsem síť
plnou
upířích myšlenek
horších
než jejich emoce, nevinné.
Faleš
vytváří na jazyku spleť hadů
a on si stále nemůže
nemůže vybrat tu správnou
chuť
nespoutanosti.
Černý kouř
už obešel hranice.
Šepotajíc: "My jsme děti noci."
jah.
Tak zní temnota políbená krásou. Nebo krása políbená temnotou?
OdpovědětVymazat